nejprve k magnetické rezonanci. Co mi našli zatím nevím, moje představa, že mne vezmou napřed, když tam dorazím o hodinu dříve, se ukázala scestná. Nějak jsem neměl sílu zkusit navštívit G. nebo bývalou kolegyni, když už jsem byl na bývalém pracovišti. Tak především, moje vyšetření palce na ruce zabralo půl hodiny. Museli mi napíchnout kanylu a nacpat do mne kontrastní látku. Neobešlo se to bez výstupů, jak se dalo čeket, hroutil jsem se. Ale nakonec jsem si řekl, že když jsem se tam táhl až z Chebu, tak vydržím. Vyšetření je celkem nepříjemné, člověk leží docela dlouho v nepohodlné pozici, přičemž nesmí hýbat vyšetřovanou rukou. A pak to začalo vydávat silné, prskavé, ťukavé a hučivé zvuky, cítil jsem v rukou brnění, až to nahánělo strach. Ale přežil jsem a teď jsem rád, že budu mít jistotu, že to není nic vážného, když se ta boule pořád zvětšuje.
Pak jsem se sešel s J., jeli jsme do Karlického údolí na prstnatec bezový. Nějaké jsme našli, ale málem jsem nestihl vlak, neb Karlické údolí je neprůjezdné, opravuje se jeden z mostů. Posilový vlak do Břeclavě měl půl hodiny zpoždění, nemusel jsem vůbec spěchat. Odjel poloprázdný, neb většina lidí včetně mne si nasedla do Slovenské strely. Ta byla díky tomu nacpaná a jak už to bývá, posilu pustili napřed. Je přece lepší, aby měli dva vlaky zpoždění 20 minut, než aby měl jeden půl hodiny a druhý jen na čas, že. Před odjezdem jsem si ale stihl prohlédnout nově opravenou část haly hlavního nádraží a musím uznat, že šlo o zvláštní zážitek, vidět nebe s mraky. Zdá se mi však, že už jim nová skla žloutnou.
Ubytovna U póny byla zklamáním, byl tam hluk a platil jsem za noc 400KČ. To už se věru nevyplatí, příště musím sehnat buď něco levnějšího, nebo pohodlnějšího. Ale alespoň mi daly ručník. I v místní čajovně cítím úpadek, ceny se mi zdají vyšší, čaje už pět let stejné a olivy v kuskusu byly nepolknutelné. Kuskusu bylo též poskrovnu. Výlet na kole k soutoku Moravy a Dyje jsem přežil, ale docela jsem ho pocítil, však jsem se dopočítal ke 40 km. Návštěva soutoku je jinak zbytečná, nic tam není. Tomkovici plazivou ani violku Curtisovu jsem na hrúdu Dúbravka nenašel, ale zato jsem konečně našel postrokřídlece. Je pěkný, ale až z blízka. Jinak vypadá dost nenápadně, jako takový divný bělásek. Když jsem druhý den jel na Váté písky, zjistil jsem, že alespoň z jednoho vrtu na jižní Moravě těží ropu. Nebo zemní plyn.
A když mne tuhle vzal otec na Těšovské pastviny, viděl jsem tam lišku. Už začínám mít naposloucháno. Zdálo se mi, že na zajíce je hluk příliš velký a na srnu příliš malý. A také že ano. Jinak mne překvapila její velikost. Liška je velká jako menší vlčák. No nic, zvířata vyžadují jiný přístup, jsem na ně příliš neklidný.