A pak mračna opět roztáhla křídla svá
a stín na všechny ty úsměvy vrhla,
nebudeš moje a já nebudu tvá,
řeka radosti rekord trhla.
Pod stíny svíce poslední plápolá,
byly jich stovky, snad tisíce,
teď poslední jiskra si vrávorá,
zda uhasnout či rozpálit se více.
Plamen světlem štěstí byl
a elánu nazbyt měl,
teď by možná jeden blil,
kdyby jenom směl.
Myšlenky chmurné přišly zase do kurzu
učí se poznatkům doby nové,
prošly si procesem věčných konkurzů,
jděte domů, vy staří snové!
Úroda bude jistě štědrá,
neb dešťů bylo právě dost,
kapek padala plná vědra,
mít smutek nebo zlost?
Zvonec zazvonil...