tak jsme se včera vrátili z Polska. Bylo to sice náročné, ale poučné. Tak předně, dálnice z Katowic do Krakowa je zpoplatněna 10 zlotými na dvou místech, za Katowicemi a před Krakowem. Tedy celková cena je 20 zlotých. Hahaha. Navíc se před mýtnými branami tvoří pravidelně kolony. Na dálnici se sice může jet 140 km/h, ale je otázka, zda se to vyplatí. I časově. Takže zpět jsme jeli spodem. Je to kratší a vzhledem k zácpě na mýtech možná dokonce stejně rychlé. Ale co mi nejde na rozum je skutečnost (a O. mi ji potvrdil), že jsme v Polsku nepotkali takřka žádné nákladní automobily či chcete-li kamiony. Nechápu, jak mohou Poláci žít, aniž by měli silnice zacpané pojízdnými sklady, ptám se! Polská sídla jsou tak nějak plošně roztažená, ne do výšky vytažená jako u nás. Ale možná je to jen můj dojem. Ve škole jsme se učili, že Poláci jedí samé brambory a zelí. Měli jsme zaplaceny tamní obědy ala školní jídelna a skutečně, první den byla zelná polévka a smažené filé se šťouchanými bramborami, druhý den byla červená polévka s bramborami, smažený vepřový řízek se šťouchaným bramborem a kysaným zelím a třetí den jsme měli bílou polévku s bramborem a těstoviny s vepřovým masem, zjevně úlitba světové kuchyni. Krakow opravdu stojí za návštěvu, srovnal bych ho s Prahou, měli jsme co dělat, abychom alespoň oběhli ty nejdůležitější pamětihodnosti. Jinak místo stříbrného muže mají muže skleněného, tj. s šaty polepenými úlomky zrcadel, místo samojízdných dvoukolek mají jakási malá igelitem krytá autíčka s průvodci, jež parkují snad všude, nechybí matrjošky ani směnárny na každém rohu, zato chybí trdelník, ten Poláci nemají. A ještě jeden rozdíl, v Krakově mají koně u kočárů ozdobné chocholy. Ale kočáry jsou stejnou turistickou atrakcí jako v Praze. Čísla tramvají začínají u 2 a končí u 72, co jsem měl možnost zachytit. A jen tak náhodou jsme objevili Dobrou čajovnu. No museli jsme tam zajít. Večer si bratr pustil televizi, neb mu na pokoji nešla wifi a tak jsme zjistili, že reklamy mají stejně hloupé jako všude a všechny cizí filmy jsou simultánně přemluveny a dokonce se zdálo, že tímtéž chlapem. Dvakrát 6 hodin v autě mi dalo zabrat, takže se mi hodila zastávka v Olomouci na origami výstavce. Výstavka dobrá, ale ve srovnání s Polskem celkem chabá. Lang je fajn, byl jsem na dvou jeho dílnách a přednáškách a stále nemohu uvěřit, že jsem tu tradiční cikádu dal. Nebyla sice moc čistě složena, ale byla, tak co.
Sedím teď v knihovně a před chvílí odtud odešli tři drsní hoši. Byli mi podezřelí, hrubá síla z nich jen odstřikovala a nakonec se ukázalo, že jde o neonacisty a aby je četnictvo nemohlo tak snadno dostat, využívají na své rejdy veřejný internet. Jeden z nich, neb si mého zájmu všimli, byť si nejsem jist, že úplně přesně chápali, z čeho můj zájem pramení, na mne při odchodu udělal úšklebek stran Židů. Hmmm.
Mám cukání zajít do Davida oblažovat staříky. Minule jsem tam kouřil nějakého borce (vybíravého, ne staříka), no komu není rady, tomu není pomoci, že můj milý deníčku. Ale to mi pověz, můj milý deníčku, kde na to ty důchodci berou?