všechno má svůj konec a nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. Děvenky dosáhly svého, ke konci mne Š. zdravila, L. mi na rozloučenou dala taštičku s dárečky. Taková drzost, že můj milý deníčku. Sedím teď v Bonbonu, aniž bych sem chtěl jít, ale je to na kdovíjak dlouho naposled. Tím myslím i tebe, můj milý deníčku, doma, u rodičů si tě prostě budu nucen odpustit. Zítra se stěhuji z ubytovny a vůbec nevím, kam všechny ty krámy a nesmysly, co se mi za deset let nahromadily upíchnu. Až to matka uvidí, tak omdlí. Mě je špatně, mě je špatně, já se na to nemohu dívat, jak se praví v jednom starém českém filmu.
Kolegyně už se ptala na místo, bylo jí řečeno, že pro vysokoškoláky vůbec a že se pořád někdo ptá. Přesně jak jsem tušil, že můj milý deníčku.
Tak se tu zatím měj, snad někdy příště . . .