já, jáství; ty, tyství; my, myství. Nebesa, já ho prostě miluji. Je to pár dnů, co jsem, snad poprvé viděl lednovou duhu a dokonce nebyla ani hranatá. I když, kdo ví, viděli jsme jen spodek a to ještě špatně. Udělala se patrně na ledových krystalech, neboť nejenže nepršelo, ale dokonce mrzlo. A v neděli, to byl ještě sníh, jsem v metru viděl nějakého šílence v sandálech (Keen) naboso. Studoval jakousi knihu o chodidlech. Patrně nohista. To jsem nevěděl, že něco takového existuje.
Začal jsem si dopisovat s jedním ruským loudičem e-mailových adres, neb mi ji sám poslal první. Dosud jsem nepřišel na to, čeho si ode mne žádá, ale je to zajímavé, dopisovat si rusky. Lépe řečeno, ten člověk to zatím neřekl, ale tušit se to dá.
Byl jsem se též juknout do Termaxu na oslavu 15. let. Otevřeli se zpožděním, takže jsem tam pobyl asi půl hodiny, než mne to přestalo bavit. Nejlepší jsou tamní záchody. Opravdu mne pobavilo klasické koryto na močení, které je z druhé strany průhledné, takže znamenitě vhodné na šmírování močících můžů. Konečně nějaký zajímavý nápad!
Také mne tu rozčilil jeden falešný prorok jménem From. Taková drzost. Zkusím si vypůjčit slova Maupassanta: prohlašuji novodobé věřící za větší hlupáky, než jsou staré modlářky. Mám-li mít náboženství, postačí staré.
Četl jsem, že pražští hygienici obvinili 30 (Nebesa, proč přesně třicet?) MSM z šíření pohlavní nákazy, tj. HIV. Takový odporný přežitek z dob reálného socializmu. Copak takto se dá řešit podobně citlivá věc? K čemu povede případné exemplární potrestání domnělých viníků? Vždyť mimo onoho nezletilce (a zde bych využil hlavně paragrafy o kazení mládeže) všichni nakažení moc dobře věděli, co mohou dostat. A to i když dostali zápornou odpověď (tj. nemám virus). Ta totiž nic neznamená, pokud nebyl proveden PCR test přímo v tekutině. A i ten platí jen krátce. K čemu to povede? Udělám si anonymní test, ten vyjde pozitivní, já si to nechám pro sebe a budu se chovat jako utržený ze řetězu, když už se nakazit nemohu. To je řešení? Tak zrušíme anonymní testování? A pomůže to něčemu? Je mi z toho smutno, ale musíme si přiznat: žijeme v policejní státě. Je to tak. Pokud už, tak bych ponechal možnost jednotlivým nakaženým, aby se mohli soudit o odškodné za postižení zdraví v občanskoprávním sporu, neb pokud nešlo o znásilnění (případně o nezletilce), tak zavřít za něco takového člověka do vězení, to bychom se měli stydět. Běhá mi z toho mráz po zádech. Pravda, chování oněch třiceti exemplářů je také na pováženou, ale když můžeme do rozhlasu udávat, kde jsou silniční kontroly a kde tudíž jedině musíme dodržovat předpisy, jak mají poznat, co je správné?
Dnes jsem podal výpověď, je dobojováno. Pravidelný odchod k jednatřicátému březnu. Co bude pak, můj milý deníčku, netuším. Lépe řečeno to vím moc dobře, ale dělám, jako že nic.
A střevíčník odkvetl. Zato promenea už vyhání poupata.
A mimochodem, můj milý deníčku, ten mladík, co ve zdejší jídelně umývá občas nádobí je prostě k sežrání. Nebesa, jak ten se mi líbí!