A když naděje už skomírala,
čas vánoční se chystal.
Nic zvláštního, až najednou...
Do temného světluprázdna
spadla hvězda zářící.
Jakoby všechno štěstí posbírala
snad není už moc letící.
A nebo snad letím s ní.
Přál bych si zmizet
a proudit světlem taky,
nač probouzet se a běžet,
když nade mnou jsou mraky.
Rád spoustu pocitů bych vyjádřil,
ale to už ani písmena nestačí.
Sním a vytvářím draky,
ve vzduchu se otáčí.
Když vstanu myslím na ten zázrak,
co vzal mě s sebou do nebe.
A teď už bez těch náznak
myslím jenom na TEBE.
Jsi jiskra kouzelná,
co zažehla můj svět.
Málokdo více kouzel zná,
tři, čtyři, možná pět.
Ale je jen jeden kouzelník.
TY <3