tak jsme zahájili nový rok požárem v Dubaji, to nám to pěkně začíná. Ale dosti žertů, s nadějí, jak jistě chápeš, můj milý deníčku, do nového roku jistě nehledím. Včera jsem si řekl, že oslavím silvestra mezi lidmi a ne že půjdu spát jako obvykle. Vypravil jsem se do Bonbonu, jestli ještě budou mít volno. Ačkoli hrozili na internetových stránkách, že je počet míst omezen, myslím že ani zdaleka nebylo vyprodáno. Také slibovali občerstvení (viděl jsem několik jednohubek) a sklenku vína (k té jsem se nakonec nedopracoval). Běžný provoz měl být ukončen v 18.00, pak měla být hodinová příprava na oslavu (proběhla tak, že obsluha baru vytáhl talířek s jednohubkami a vyměnil popelníky) a od 19.00 měla být samotná oslava. Dorazil jsem v 16.00, odešel poněkud prochladlý a unuděný v 19.20, pročež jsem chytil ještě poslední pravidelný autobus před nástupem nočního provozu. Uprchl jsem především proto, že nejsnažší způsob, jak si živit pocit samoty je ocitnout se ve společnosti podobných zoufalců. V šatně jsem potkal ještě dva, co též prchali, prý kvůli zakouření. No, zábava tam byla jako na pohřbu. Možná toho staříka, co přišel s mladou zlatokopkou. Ta měla jen dvě přednosti: mládí a pořádnou žížalu mezi nohama. Při pečlivém pohledu bylo znát, že už vypadá dosti vyžile. Aby také ne, když hulí jak tovární komín. Ale abych nepomlouval, jinak se zdálo, že jim to klape báječně. A stařík tam sehnal ještě jednoho mládence do trojky. To se někdo má. Ale zpět k sauně. Jednu výhodu to ale mělo, nebyli tam skoro žádní lidé a v sauně už vůbec ne, takže chvílemi jsem měl celý welnes pro sebe. Doma jsem však zjistil, že mám na patě obávanou prasklinu, z čehož plyne nijak objevný závěr, že v podobném podniku lze chytit nejen chorobu pohlavní, ale i kožní.
Na jednom zdejším profilu jsem objevil několik fotografií zajímavých soch v krajině. Ukázalo se, že je spáchal rodák ze Žďáru nad Sázavou Michal Olšiak a na svých stránkách má dokonce odkazy na mapu, kde jednotlivé sochy najdeme. Jsou docela pěkné, jen mám trochu obavy o jejich trvanlivost, neboť jsou zhotoveny z betonu. Také dělá sochy z písku, to je teď v módě.
A ráno jsem z okna popatřil s údivem na sněhový poprašek. No toto!
A ještě něco, myslím, že jsem zapomněl popsat jeden zajímavý sen: a sice se mi zdálo něco na způsob přírodovědného dokumentu o nějakých zvířátkách, žijících v koloniích ve spleti kořenů nějakého obrovského stromu. Byly tam úžasně vyspělé kamerové záběry zpoza spleti kořenů na zvířátka chovající se snad po způsobu syslů. Byly to býložravci a okusovali cosi na kořenech a jeden nepozorný jedinec nestihl včas zmizet kamsi do bezpečí a stal se kořistí jakési šelmičky. Šel k tomu ještě případný komentář, jak obsahem, tak formou. Dobré, ne, můj milý deníčku?