Naši mi vždy říkali, ať nežaluju, a pak ze mě udělali právníka. Nesnáším papírování, ale našel jsem se v dávání mouder u piva. Taky mě baví ty soudy. Ale klienti mě serou, samozřejmě. A z telefonu se stala noční můra.
Rád cestuju. Nerad kvůli tomu brzo vstávám, ale pak miluju to usinání ve vlaku a ... očekávání. Cestuju vlastně jen kvůli novým očekáváním, a proto cestuju pokaždé jinam.
Příběhy, historky a lidské osudy - to jediné mě zajímá. Chtěl jsem být režisérem, scenáristou či spisovatelem. Hrával jsem RPG hry kvůli vyprávění. Občas pro příběhy ale zapomínám žít. A taky se často utápím v alkoholu. Hodně mi v tom pomáhají mí přátelé.
Řekl bych, že jsem hravý typ. Ne vždy, ale pokud ano, tak ve všem. Vzrušuje mě porušování pravidel. Jsou ale principy, přes které vlak nejede. A některé vlaky mi už ujely.
Než aby ses omlouval se slovy "miluju tě", raději uslyším "promiň", "pochop mě" či prosté "ne". Lidé se mnou nemusí souhlasit, abych je měl rád. Vážím si svobodné mysli. Ten okamžik mezi podnětem a reakcí - svoboda vůle - je mi cenný.
Jo... a chci, aby mi mi registraci hrála Alžbětínská serenáda od Ronalda Bingeho. Potom dvě děti. Preferoval bych syny, kteří si budou hrát s legem a až dospějí: jeden bude dělat do filmu a druhý po mně právničinu.