Každý člověk stál už někdy na hraně
Mezi radostí i smutkem.
Z dáli pozoroval ho chaos proradně
A čekal až žalem padnem.
Každý člověk stál někdy na hraně
Mezi životem a smrtí.
Z dáli pozorovala ho naděje chabě
S pláčem plným žalosti.
Každý člověk stál někdy na hraně
Mezi láskou a nenávistí.
Z dáli pozorovala ho nicota přejícně
Z očí šlehalo jí vítězství.