Tak tedy jo, jelikož jsem již tady na tom světě nějaký ten pátek a zažil jsem již nejeden politický režim; poněvadž mé krabičky prezervativů a rodinné balení lubrikačního gelu jsou každým tiknutím vteřinové ručičky hodin pod mou soškou Iustitie stále více a více vytlačovány na mém nočním stolečku množstvím medikamentů (v čele s Arginmaxem); neboť místo pediatra již člověk musí vyhledávat služby spíše urologů, neurologů a jim podobných odborníků; neb místo nejnovějších kolekcí Gucciho či Calvin Kleina se člověk musí poohlížet po nejnovějších kolekcích klapacích zubů a kolenních endoprotéz farmaceutických společností...je nejvyšší čas něco o sobě napsat a třeba právě Tobě se představit nejen fyzicky (ostatně jak to tady dělám již pomalu od dob Marie Terezie), ale i duševně...
Je složité popisovat sám sebe, každopádně se budu snažit vycházet nejen z mého sebepoznání, nýbrž i z hodnocení svého okolí, a tak se pokusit sám sebe objektivizovat.
Každý člověk je originál, já jsem ovšem možná originál originálů, někdo říká stará (prvorepubliková) škola, jiný zase složitá osobnost, každopádně na každém šprochu pravdy trochu!
Na první pohled možná klasický jednoduše stavěný šampón, srdcem a duší ovšem spíše emocionální, intelektuálně založený, někdy empatický, jindy právě naopak sarkastický, navíc sportovně založený, každopádně vždy a za každé situace atypický...jsem člověk plný kontrastů (mimo jiné ironie je můj největší kůň)...abych nebyl ale jen sebestředný, ale i sebekritický - jsem nedochvilný a prostořeký a již na gymplu mi říkali student s nejdelším vedením na tom našem ústavu, ale to víte, při mé tonáži není jednoduché si z toho vedení povyskočit.-)!!
Mám rád svou rodinu, blízké přátelé, dobré jídlo (miluju dobrou kávu a pravou šlehačku), sport, hudbu, zábavu, cílevědomost (neplést s dosažením ambicí za každou cenu - ambiciózních lidí si na jednu stranu vážím a obdivuju je, na druhou stranu ale není nic horšího než ambiciózní "bezpáteřní" člověk bez jakýchkoli morálních zásad "jdoucí i přes mrtvoly"), zodpovědnost, spolehlivost, osobnostní vyzrálost, asertivitu (neplést s projevy arogance a namyšlenosti), pomyslnou jiskru při prvním seznámení, používání smajlíků (i když to možná z textu moc nevypadá) - ovšem jen v kontextu, bezvýznamnému smajlíkování moc nerozumím (asi na to nejsem moc dobře intelektuálně stavěn)...odraz mého extrovertního já; naopak mám ale rád i vlastní klid, odpočinek u nějaké vyloženě introvertní činnosti - brouzdání po internetu a zajímáním se o své koníčky - finance, investice, stavitelství (preferuju to dopravní, pozemní apod., i když samozřejmě i stavění nástrojů lásky v klučičích trenkách není občas na škodu), hopsnutí do auta či na motorku a osamělé projíždění po stavbách mého rodného kraje, běh v přírodě se sluchátky v uších či kondiční plavání na pročištění mysli...odraz mé uzavřené duše; na druhou stranu nemám rád nudu, vážné a/nebo hloupé lidi, negramotnost, snobství, podlézavost, zakomplexovanost, potřebu hrát si na něco, co člověk není, faleš, přetvářku, křivý nos (ne fyzicky), lež, ve vztahu nevěru, neupřímnost.
Na jednu stranu konzervativní, na druhou stranu rád provokuju; na jednu stranu klasická buznička poslouchajíc a paříc v buzna klubech na lady Gagu, Katy Perry a podobné komerční záležitosti, na druhou stranu když můj hrudní sval tepe a žene krev do všech částí těla a výčnělků jednou za dekádu let intenzivněji než obvykle, rád poslouchám hluboké písně typu Hany Hegerové a jejich neuvěřitelně smysluplných slov šansónů!
Ne že bych neměl rád Prahu, ale jsem patriot tělem i duší, proto se vždy rád vracím na rodnou hroudu za svými krajany, do svého dětství a !!! Jelikož kromě patriotismu typického pro téměř každého ostraváka pocházím z "vesnice" u Ostravy, dětství jsem prožil mimo kybernetický svět koupáním v rozbahněných rybnících, stavěním bunkrů na stromech, v zimě íglů a jinými vesnickými radovánkami, tato "tarzanská" výchova zřejmě poznamenala celkový můj vývoj - jsem dosti přímý aneb "co na srdci, to na jazyku".
Čím člověk více stárne (eufemisticky řečeno nabývá více a více životních zkušeností:-)), uvědomuje si další věci, které jinak považoval za zcela běžný standard, bohužel však ne u každého (zejména u většiny gayek, které jsou jinak společenskou minoritou). Na jednu stranu mi absolutně nevadí, pokud je někdo vychrtlý jako účastník letního tábora v Dachau v první polovině 40. let 20. století, tlustý jako cikánka pobírající sociální dávky, nosí brýle tloušťky popelníků, pajdá jako chovanec Jedličkova ústavu, má zuby jako sysel apod. Co ale fakt nemám rád, je vnucování svých citů, pocitů, přirození, zadnic a dalších atributů lidské intimity cizím lidem. Všiml jsem si totiž, že spousta lidí se ráda obnažuje nejen fyzicky, ale i duševně absolutně cizím/anonymním lidem, a to nejen v reálu, ale i na nejrůznějších sociálních sítích. Jsem toho názoru, že některé záležitosti by měly být sdíleny jen v kruhu svých blízkých. Pak je totiž vždy úsměvné sledovat, jak se cizí škodolibé gayky smějí a baví nad tím, jak někomu nevyšel vztah, přitom to byla přeci láska na první pohled a celý život (resp. na první a všechny sociální sítě), jak někdo přibral 20 kilo, přitom to byla přeci jedna vyrýsovaná vánočka (teď již jen opravdu velká a nakynutá), jak kolují něčí intimní fotky širokým publikem (přitom "vždyť jsem přeci jen trochu víc zapařil, resp. spíše zapářil") apod.:-) Pod způsobilostí být intimní si představuju také schopnost zachovat diskrétnost tam, kde je to více než logické a jasné průměrně inteligentnímu člověku, jenže z vlastních zkušeností vím, že je to pod rozlišovací schopnosti většiny gayek (i já jsem Keeliška jako každá bukva, je ale rozdíl být Keeliška a Keeliška).
Pokud jsi tento blog vůbec našel a dočetl jsi ho až sem, pokud Tvé srdce pumpuje krev spíše nahoru než dolů, tak jsi asi pochopil, že mám rád i nadsázku, dělání si sám ze sebe legraci, poněvadž dle mého názoru je to projev vyspělosti a vyzrálosti, nezakomplexovanosti...pokud jsi můj elaborát nepochopil, nemusíš se mi obtěžovat ani psát...jo, a pokud se mne budeš ptát, jak se mám, tak již předesílám "tak jako včera a jako zítra, děkuji".-)!! A na otázku, co hledám - "jehlu v kupce sena/hnoja":-)!!
U svého posledního boye, zda-li se tak vůbec dá nazvat, jsem si uvědomil dosti zásadní věc - přitahují (a všichni mí ex takoví vesměs byli, ten poslední však obzvláště) mne atypičtí kluci. Paradoxně klidně i takoví, u kterých ta jejich atypická vlastnost je spíše obecně přijímána jako vlastnost negativní, pro mne však takový kluk má punc výjimečnosti a tím mne "baví" více než kdokoli jiný, např. i sebezábavnější jedinec. Typičnost totiž vídáváme všude kolem nás a vesměs nás i rychle omrzí...
http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/347309-proc-komplikovane-zeny-pritahuji-ty-nejlepsi-muze.html