tak jsem oproti zvyklostem šel do Ponrepa i v sobotu a neprohloupil. Ptáci koháci jsou roztomilí, ale animovaná poetická expresivně secesní plošková parodie krimi-honičko-grotesky (jak Smrtící vůni nazvala Kateřina Pošová) byla prostě skvělá. Takovéto věci opravdu miluji. Tudíž musím poděkovat panu Merglovi, alespoň zde. Ještě se sluší připomenout, že Haló, Alberte je také skvělá věc a také skvěle pobavila. Zvláště strhující úvodní část. A ovšem Krabi.
Poté jsem se na hodinku stavil v Babylonii. No, co k tomu říci, snad jen, že mi konečně došlo, čím jsem tam přitahován. Není to ani tak přehlídka mužských těl s příslibem něčeho peprného, spíše mi tamní pobyt umožňuje dokonale zapomenout na starosti všedních dnů. Když jsem na výpravě, také zapomenu, ale ne tak dokonale, hluboce. To jen když něco najdu. Ale to nikdy netrvá 1-3 hodiny.
Zítra zkusím ukončit sezónu, pokud bude alespoň trochu slušně. A umyl jsem okno.
Další den:
Tramtadadá! Slavnostní fanfára ukončila sezónu pro rok 2015. Jeřáb barrandienský podle všeho mám, a to mne můj milý deníčku podrž, přímo u Bubovických vodopádů, kde bylo překvapivě dost vody, ač jinde byl potok beznadějně vyschlý a připomínaly ho jen lávky nad bezvodým korytem, jsem našel jelení jazyk, jež jsem tam marně leta hledal a bez povšimnutí kolem něj bloudil. Svítí tam přímo nad vodou jako lampión v temné noci. Asi je tam vysazený, ale koho by to trápilo, že můj milý deníčku. A na nohavicích jsem nalezl jedno klíště. Vůbec se nechtělo pustit, nějak vycítilo, že má poslední příležitost.