Ač to nerad říkám nahlas, jsem duší pitomý romantik, který doufá, že najde někoho aspoň z půlky tak pitomě citlivého jako on sám. Jsem párový typ, když jsem sám, nežiju naplno. Těch pár zájmů, co mám, mě nebaví tolik, jak by mohly, téměř se nedokážu úplně ponořit do věcí, které bych chtěl.
Už mám pár zkušeností za sebou, a tak vím jaký jsem, když mám někoho při sobě; co očekávám a jak se chovám, když o toho druhého mám opravdu zájem. Co na mě vidět není, je jak to vevnitř opravdu hodně prožívám. Nejsem ten, kdo potřebuje celému světu kolem sebe říkat "hele, to je můj kluk" a držet se v metru za ruce nebo chtít na ulici pusu, když jdeme každý domů. Stejně tak bych to ale dokázal ocenit, kdyby to bylo symbolické gesto v již delším vztahu, to jsou pak ty chvíle, když vám srdce vzplane, brní vám celé tělo, sympatikus se může zbláznit, tachykardie a srdce vám buší až v uších.
Hrozně vnímám změny v chování a pak o tom v duchu pořád přemýšlím (debilní vlastnost btw).
Mám rád pozornost. Vzbuzuje ve mně radost a chuť ji oplácet. Miluju příjemná překvapení a ještě radši je dělám. Jsem typ, co vymýšlí, jak udělat svému klukovi o vánocích tu největší radost a doufá, že oplatkou bude ta skutečná radost, projevená, silná. Mám rád symboliku. Mám rád svátky jako je Valentýn, Vánoce, 1. Máj.
Silně prožívám, když si všimnu negativních změn. Nedám mu to najevo, ale když jsem sám, tak mám pak někdy chuť se oběsit. (Taky pitomá vlastnost btw).
Ve vztahu si moc cením upřímnosti a vzájemnosti. Jinými slovy, ať je to, co je to, mluvme o tom, řešme to spolu. Nemusíme to přece vyřešit, ale jeden i druhý ví, co se děje. Co mě dovede přivést k šílenství je věta: "Ne, o tom nebudu mluvit, to si musím vyřešit sám, promiň." A mně může hlava následující dny vybuchnout.
A konečně, když jsem s někým, tak už nežiju napůl, naopak žiju minimálně na 110%. Pozor, znamená to, že tě budu tahat ven, na hory, na tůry, běhat, do kina, do divadla, do filharmonie, za kamarády na deskovku, na squash, na večeři do pořádné restaurace a hlavně s tebou budu chtít trávit hodiny a hodiny v posteli. Sex je nejúžasnější požitek a když jsou dva, kteří si v něm rozumí, dají do toho vášeň a city, je to nejlepší ztrávení volného času. Nelpím na tom, že na všechno výše popsané se mnou musíš jít, ale na něco jdeš, rád, často a máš z toho upřímnou radost jako já, protože to děláme spolu.
Co je ale nejdůležitější, partnerský život vnímám hlavně jako vzájemně prospěšné soužití. Je to stav, který vás naplňuje radostí. Jsou to ty myšlenky, na které se soustředíte, když v práci máte chuť všechny poslat do prdele a na hodinu dát výpověď. NESMÍ to být povinnost. Nesmí to být pocit dodržování pravidel. Nesmí to být nejistota, že něco děláme jinak, než by se mohlo předpokládat. Žijete si svůj život, nikomu se nezodpovídáte, máte své přátele, své zájmy. Správný partner vás v tom neomezuje, ale podporuje. Proto se taky vztah vyvíjí, ten nevznikne ze dne na den
Pokud sis to všechno přečetl a neřekneš si jen "OMG, další sentimentalní buzna", tak děkuju za tvůj čas.
PS: Přes to všechno si myslím, že vypadám a chovám se jako normální chlap. Mám své mouchy, pro někoho těžko zkousnutelné, v ledasčem jsem tvrdohlavý mezek a rád nosím v zimě klobouk a k obleku motýlka. Někdy dělám úplné kraviny a když si to uvědomím, zrudnu jak rak, což na mém světlém ksichtu je vidět i z velké dálky, přesto se dál chovám, jako bych to myslel vážně.
To abyste měli představu, do čeho případně jdete.