tak jsem se tam byl opět podívat, ne na průvod, ale až po jeho přibytí na Letnou. Horko bylo k nesnesení, nebyl jsem jediný, kdo se chránil místo slunečníku deštníkem. Nějaká ta pěkná těla k vidění byla, prachu bylo také spousta, divím se, že od cigaret nechytil vysušený trávník, vyfotografoval jsem se na IB, koupil jsem si tričko nechci uvést, stejně jako loni potkal jistého tantrického maséra (a kočkožrouta), jež s přítelem cosi divného polykal. Jakési balzové geometrické těleso. Zjistil jsem posléze, že to byl nedozrálý kokosový ořech sklízený pro obsah tekutiny. Stál mne 99 KČ, abych mohl tuto osvěžující lahůdku na zahnání žízně ochutnat. Bylo to zajímavé, ač trochu těžké do žaludku.
Dnes jsem byl na výletě s dentistou, na Šumavě na hořec panonský a ušel jsem 15 km, abych se podíval na odkvetlý kropenáč. Tam jsem jel Jančurou v 7.00 do ČB; když se dva Japonci nedostavili včas, stevardka prodala lístky jiným zájemcům a minutu po času odjezdu autobusu už Japonci měli smůlu, ač autobus ještě neodjel. Asi by se houby stalo, kdyby je vzala do Písku na stojáka. Dojeli jsme o 10 min. včas. Protože jsem v palubním portálu objevil klasiku, nechal jsem si donést sluchátka. Levé nehrálo vůbec, jen prskalo, pravé hrálo mizerně, ale to se dalo čekat. Výběr skladeb byl omezený spíše na tkz. vyšší populár. Ale scána z Aidy i Američan v Paříži ušly. Zpět jsem jel ze Strakonic, zdálo se to jako skvělý nápad, ale na půl hodiny jsme uvízli v zácpě, pěkný hnus. Neděle večer, co naplat. Ale i tak to bylo rychlejší než z ČB. Hořec je pěkný, avšak pořádný průzkum Třeboňska by mi byl milejší, ale darovanému koni na zuby nekoukej, že můj milý deníčku. Nejhorší je, že jsem vstával v půl páté palubního času a postel je v nedohlednu.