runner275 (66/185/90)

– Praha » Milovice
Výzvy a příležitosti pro centra komunitního testování
Před zahájením konference HIVHep Europe, která se aktuálně (5.-7.10.2014) koná v Barceloně, se uskutečnilo satelitní symposium nazvané Výzvy a příležitosti pro centra komunitního testování. Zúčastnilo se ho asi 40 pracovníků poraden, z nichž s výjimkou dvou účastníků, kteří se zaměřují na migranty (Dánsko, Británie) všichni ostatní pracují s komunitou mužů majících sex s muži. Poměrně nevyrovnaná byla účast i regionálně (Španělsko, Portugalsko, Řecko, Chorvatsko, Británie byly zastoupeny 3-5 účastníky, tři účastnící byli dokonce z Itálie, kde tamní podmínky neumožnily komunitní centrum vytvořit). Naopak z Holandska, Německa a Rakouska nebyl přítomen nikdo. U většiny účastníků to zřejmě ovlivnila následná (ne)účast na konferenci, protože já byl zřejmě jediný účastník, který po skončení satelitního meetingu odjížděl.
Podle mne hlavním důvodem, proč jsem byl na meeting pozván, byla zhoršená komunikace s naší zemí v rámci NELP (Network of Low HIV Prevelance Countries), konkrétně otázka, zda se ČR zapojí do Evropského týdne testování. A protože na konferenci HIV Europe čeští zástupci (už tradičně?, naposledy jsme se zřejmě zúčastnili první konference HIV Europe v roce 2007 v Bruselu) absentují, tak byla jediná možnost setkání na tomto mítinku. Při zběžném prohlédnutí sborníku konference s programem a abstrakty jsem viděl, že na konferenci je plánováno asi 100 sdělení, z nichž přibližně dvě třetiny se týkají HIV. Počet účastníků lze odhadnout asi na pět set.
V první části programu satelitního meetingu se představila dvě nově vzniklá centra komunitního testování – v Záhřebu a Aténách.
Chorvatsko má podle posledních statistik ještě vyšší podíl homosexuálních přenosů než Česká republika (84% nových HIV pozitivit). Jejich národní HIV program je ve výši přes 5,5 miliónů kun ročně (asi 18 miliónů Kč na 5 miliónů obyvatel, což by odpovídalo nedostižným 36 miliónům Kč pro ČR, ale Chorvatsko je ekonomicky zřejmě o něco vyspělejší než ČR). Ovšem 70% prostředků jde na prevenci u uživatelů drog 70% a na prevenci u MSM jen 5%.
Poradenské centrum pro HIV testování pro MSM otevřel Iskorak v říjnu 2013 v již existujících prostorách pro záhřebskou gay komunitu. Během prvních 10 měsíců otestovali necelých 250 osob, z nichž pět bylo HIV pozitivních. Poněkud problematické je umístění policejní stanice v sousedství centra, které může na jedné straně návštěvníky odrazovat, na straně druhé ale vytváří pocit bezpečí před devastujícími útoky od většinové, převážně homofobní chorvatské společnosti. Mezi poradci byl překvapivě vysoký podíl mladých gay lékařů. Při šíření informací považují za nejdůležitější (a zřejmě i relativně bezpečnou) metodu peer-driven intervention (tedy šíření od již testovaných mezi vrstevníky).
Postexpoziční profalyxe po sexuálním riziku je dostupná, ale jen v Záhřebu a pro občany s chorvatským zdravotním pojištěním. Navíc mají dva typy a platí ji jen to dražší. Informovanost o ní ale není v chorvatské gay komunitě vysoká. Nicméně Chorvatsko patří spolu se Slovinskem mezi jediné země bývalého východního bloku, kde tuto možnost vůbec mají. Od srpna 2014 mají chorvatské páry možnost uzavřít registrované partnerství, zatím tuto možnost využilo asi 27 párů.
U aténského Checkpointu překvapila otevírací doba. Mají otevřeno šest dní v týdnu od 12 do 20 hodin. Spolupracuje s nimi 200 dobrovolníků. Zajímavým počinem byla preventivní brožura pro starší páry 50+. HIV incidenci mají srovnatelnou se španělskými a portugalskými centry (4%), tedy vyšší než je u MSM v našem „německém“ regionu (tedy Berlín, Praha, Vídeň - 2,5-3%).
Účastníci z Bologně hovořili o své desetileté neúspěšné snaze podobné centrum otevřít. Překvapilo, že podíl pozdních diagnóz je v italské gay komunitě vyšší než ve většinové společnosti (s tím se jinak setkáváme jen v homofobní východní Evropě). Za důležitou součást pretestového poradenství považují i snižování stigmatu HIV pozitivních v gay komunitě. Přednášející uvedl, že když v italské komunitě řekne, že on sám je HIV pozitivní, tak to jen zřídka vyvolá diskusi, spíše následuje šok a trapné mlčení. Kritizovali přístup k oficiální prevenci, která je neadresná a leckdy stigmatizující, odmítavý přístup odborníků k postexpoziční a preexpoziční profylaxi (kondom je levnější) a stigmatizující označování HIV pozitivních pacientů ve zdravotnictví (na odběrové žádance velkými červenými písmeny nápis HIV pozitivní).
V diskusi bylo upozorněno, že v průzkumech jsou čísla o frekvenci HIV testování spíše nadhodnocena, protože netestovaní jsou častěji mezi non-respondenty, případně dochází k přizpůsobování očekávaných odpovědí (podobně je nadhodnocována četnost užití kondomu či podhodnocovány počty sexuálních partnerů). Bariérou obvykle není neznalost, protože 83% evropských gayů se setkalo s doporučením, že mají chodit na test nejméně jednou ročně, a to, i když neměli rizikový sex. Za jednu z nejvýznamnějších bariér lepší HIV protestovanosti byla uvedena kriminalizace HIV přenosu a kriminalizace užívání drog. Bylo zdůrazněno, že MSM jsou větší populační skupinou než uživatelé drog a komerční sexuální pracovníci, navíc z celoevropského pohledu s vyšší HIV prevalencí.
Při diskusi o mobilním testování uvedl zajímavou zkušenost bulharský delegát, že se testovat chodí hlavně důchodci, protože se snaží využít čehokoli, co je zadarmo.
Z dlouho působících center se nejprve představilo lisabonské. Uvedli, že desetina jejich MSM klientů má styky i se ženami. Také asi desetina jejich klientů jsou ženy, které přijdou podpořit své gay kamarády, a nechají si rovněž udělat HIV test. Plánují rozšíření služeb o vyšetření na další pohlavní nemoci (tedy nejen na nyní běžné HIV, syfilis a žloutenku typu C), dokonce i o vyšetření anální cytologie. Chtějí zjistit, jak je to s přijatelností a znalostí PrEP v gay komunitě, protože většina dat k tomuto tématu pochází z mimoevropských destinací (není jasné, zda znají německou studii). Rovněž chtějí zlepšit pomocí využití moderních technologií možnosti bezpečné a anonymní notifikace partnerů v případě zjištění HIV pozitivity či jiné pohlavní nemoci. Citovali doporučení ECDC, že doporučení samotného infikovaného pacienta svým sexuálním partnerům na vyšetření je preferovanou metodou partnerské notifikace nejen u HIV, ale i u ostatních chorob, protože je založeno na dobrovolné spolupráci a zachovává i větší bezpečnost.
Barcelonský checkpoint odhalí třetinu všech nových HIV+ MSM v Katalánsku. U třetiny z nich se jedná o čerstvou infekci. Při cíleném vyšetření na jiné choroby zjistili, že přes pět procent mužů mělo v rektu bezpříznakovou kapavku a přes šest procent bezpříznakovou chlamydiovou infekci. V močové trubici bylo bezpříznakových nákaz 2-3%. Plánují rovněž nabízet svým klientů možnost očkování na infekční žloutenky. Většina nových nákaz u jejich pravidelných klientů je ve věkové skupině 40-49 let. Citovali Susan Buchbinderovou, která uvedla, že za současným šířením HIV v gay komunitách není ani tak zvažovaná změna chování jako dosažení velmi vysokého stupně HIV prevalence v komunitě, takže i jen ojedinělé selhání při užití kondomu může mít devastující následky.
Mezi barcelonskými klienty uvede naprostá většina, že použije vždy kondom (přes 90%). Až na upřesňující dotaz jich více než třetina připustí, že to je skoro vždy. U čerstvých nákaz HIV plánují provést i vyšetření virové nálože, aby včas upozornili na míru případného individuálního rizika.
Zástupci londýnského 56 Dean Street uvedli, že jejich centrum je součástí nemocnice Chelsea and Westminster. Kromě testování mají i poradenské centrum pro závislosti. Také u nich je zachycena třetina všech londýnských HIV pozitivních gayů. V poslední době došlo k nárůstu HIV u MSM muslimů. Při užití domácích testů je třeba podle britských zákonů test poslat k vyhodnocení do laboratoře, předtím mu nabízejí on-line poradenství. Negativní výsledek je sdělen SMS, v případě reaktivního výsledku ho laboratoř sama telefonicky kontaktuje. Uvedli, že v Británii každý týden požádá až několik set osob o nasazení postexpoziční profylaxe.
V závěrečné diskusi se hodně hovořilo o vytvoření networku, přičemž ale nebylo jasné, zda tím míní hlavně checkpointy (které se z 90-100% zaměřují na MSM) anebo má zahrnovat i poradny typu AIDS Hilfe, kde MSM jsou sice prioritou, ale ne exkluzivní. Rovněž nebylo moc jasné odlišení od networku, který vznikl v rámci projektu Cobatest (ten byl označen spíše za profesionální, kde komunitní centra jsou spíše servisními organizacemi). Ben Collins připomněl, že jemu dnešní postoje k preexpoziční profylaxi připomínají diskusi při nasazení antiretrovirové léčby v roce 1995. S tématem hlavní nadcházející konference souviselo i rozhodování, zda mají komunitní centra nabízet jako standard i testování na žloutenky typu C. Bylo zmíněno, jak je často toto vyšetření odmítáno i lidem se zdravotními potížemi a HCV infekce je rozpoznána až před transplantací jater. Na druhou stranu není dostatek dat (a kromě celoevropských mohou být rozdílná data národní) o šíření HCV v gay komunitách (i když se dá již jednoznačně říci, že výskyt HCV je u gayů vyšší než ve většinové populaci, je otázkou nakolik se na tomto zvýšení podílí koinfekce HIV + HCV). Navíc může být pro řadu center problém zajistit na toto vyšetření finance.