tak jsem se nakonec na poslední chvíli, to jest vstal jsem v 7.15 a odjezd byl v 7.32, rozhodl jet na Ranou hledat Euphrasia tatarica. Už odjezd byl natěsno, první příznak nepřístojností byla havárie vody na Vídeňské, napadá mne, zda vůbec voda, co jsem si natočil do lahve byla pitná. Dojezd tam byl v klidu, zato zpět to byl hnus. Jak tak čekám, vidím, že přijíždí autobus v opačném směru se stejným pravidelným odjezdem, jako jsem si zapsal na papír podle IDOSu. Moje malověrnost mi vnutila myšlenku, že IDOS našel spojení přes Most a tudíž onen pohodlný spoj nejede a další jede až za dvě hodiny. Tak jsem si řekl, že dvě hodiny čekat nebudu a jdu pěšky do Loun. Je to asi šest km, to hravě zvládnu. Udělám pár kroků a míjí mne zpožděný autobus. Mohl jsem pěkně odpočívat u počítače, že. Kdybych si více věřil, ovšem. Takhle jsem šlapal do Loun. Koukal jsem, kdy mi co jede a jeli dva po sobě, jaksi jsem si nevšiml, že ten první jede přes Slaný a jen na Červený vrch, na špatné metro a navíc je to tam k metru daleko. Nicméně jsem do něj nalezl, na Spravedlnosti pohotově nevyskočil a byl tudíž svědkem, jak nás ten druhý, rychlejší a levnější autobus jedoucí až na Florenc předjíždí, navíc ve Slaném nastupovala horda lidí, takže další zdržení. No fuj. Alespoň že metro jelo hned. Na Rané byla ráno krutá zima, zachránila mne pláštěnka. To je pro dnešek vše, můj milý deníčku.
Později: Ještě něco, opět jsem se tam spálil, ale už méně než na jaře. To snad už ani nemůže být náhoda.