II. POKOJ č. ???
(„Nestyď se a pozdrav ji! Ať není trapný ticho!“)
V krku se mu udělal knedlík, ale polknul a z jeho úst vytanulo nesmělé: „Ahoj!“
„Ahoj!“ a usmála se.
První věc má úspěšně za sebou. Má krásný úsměv. Dokázal by ho sledovat hodiny, ale nemůže na ni tak civět…aspoň ne teď. „Nechceš se posadit?“
Kolem kulatého konferenčního stolku stála čtyři křesla. Stolek provedený v tmavém dřevě se skleněnou tabulí, křesla kožená laděná do odstínu bílé kávy. Nic extrémně protikladného jako v prvním pokoji, naopak lehké tóny pro lehkou konverzaci. A na jedné zdi…zrcadlo. („Pozoruje nás někdo? Morfeus?“) Je mu to jedno. Usedá naproti Vyvolené a nehodlá ponechat nic náhodě. Nenápadně se v rozhovoru dostává k jejich společnému tématu. Oba ho zbožňují! „Ztratíme trochu času nad …?“
„Pokud mi slíbíš, že onen ztracený čas nebudeme už nikdy hledat, tak jistě!“
Hodiny s ní plynuly jako vteřiny. A vůbec. Opusťme čas. Do teď to šlo také bez něj. Budiž. Konverzace stejně plyne. Vypadá to, že se baví. Akorát mi chybí nějaké napětí…(„Začalo to být až moc statické, že? Můj milý příteli, takhle se můžeš bavit se mnou, nikoliv však s Tvou Vyvolenou!“)
Jenže náhle ho zas nenapadají slova. A opět stočí konverzaci do míst, kde si je jistý. Do míst svého zájmu a snaží se ji oslňovat vším, co za celý svůj život posbíral do hlavy. Byla ohromena… jenže trochu jinak, než by si přál. Prohrává. A nejhorší na tom je, že prohrává sám se sebou. („Kdybys jen věděl, že nesmíš se sebou bojovat, ale jít se svou kůží na trh…“)
„Mar…“
„Počkejte. Byla bych raději, kdybyste mě oslovoval jinak.“
„Pro Vás cokoliv! Jak?“
„Jakkoliv…ale jinak…“
„Dobrá. Budete mou Helenou.“
„Vidíte, to už víme. Otázkou je, vidím-li já vás jako Parida, či jako Meneláa.
„A odpovíte mi?“
Zvedla se a otočila se ke zdi. („Má těmi rty pohnout?“ Chceš, či nechceš? Chvíle vrcholu nejistoty, plná očekávání, ovšem může Tě probudit ze sna!“)
„Buďme přáteli!“
„He he he he he…“ ozvalo se zpoza zrcadla.
„Ne!“ Najednou mu vadilo, že by je mohl někdo pozorovat!
„Myslíš to vážně?“
„Vypadni! Vypadni! To byla moje chvíle. Jen moje! Proč tu musíš být i Ty?“
„Abych se Ti vysmál!“
„Čemu? Tak jsem to zkusil! No a co?“
„Čemu? Tomu Ty říkáš
FLIRT???