I ve zlém
O dno jsem se opřel,
nade mnou tíha těžké vody,
duše a tělo zapomněly své kódy,
každou emoci jsem vytřel.
Najednou jsem byl jiný,
výraz zmizel z mých očí,
„Ať žal a netečnost utočí!“
Neb člověk nechtěně je líný.
Jen smrt jsem si mohl přát,
přesto hustotu prodírala silná niť,
vzdálený hlas jsem slyšel: „Chyť!
I ten život je třeba milovat!“
Tou nití jsi byl Ty. Je kdo o mě stal,
kdo nestal, kdo soudil, kdo se točil zády,
kdo přijde, kdo zas odejde, kdo si neumí rády,
kdo chápal, kdo nechápal, ale ty jsi u mě zůstal!
Za to Ti děkuji, oh jedinečná Lásko má!
A upřímně Tě poprosím o odpuštění
za absenci, za bolest a za ta utrpení,
která dokázala snést ta silná osobnost Tvá!
prosinec 2013, Adrian B.
" Věnováno mé životní lásce, díky které jsem tu pořád mezi vámi"
Předpověď
Když se konec blíží,
moje srdce vstává,
trpělivá je hlava,
před novou potíží.
jaro 2000, Adrian B.
"Na překonání všech rozchodů"
Stesk po kamarádovi
Když se ti stýská po milenci,
není to jako když se ti stýská po kamarádovi.
S tím prvním se stále trápíš:
chtivě žere tvoje srdce;
s tím druhým skoro nikdy:
z něj drží mezi prsty jen malý drobeček.
Koleje tramvaje mě svezou
podél řeky. Chodím...
Ten drobeček mi říká,
že na mě ještě vzpomínáš.
Zase se usmívám, protože se milujeme,
aniž bychom byli milenci.
podzim 1999, Adrian B.
"Věnováno všem těm, které za kamarády považuji a kteří mě zároveň za kamaráda považují" :-)
Před spáním
Tvůj úsměv hladí mou unavenou duši,
tvá ruka tiskne mou, ať mám odvahu.
Mluvíme řečí očí a náhle kolem nás...
je tma. Tma dvou lidí, kteří mají...
v životě tmavé plány a jen dohromady najdou
světlo pro jistou cestu.
podzim 1999, Adrian B.
"Věnováno začátku každé krásné lásky " :-)