ó dvojité wé můžeme číst jako Oskar Wilde nebo také Orson Welles. Je otázkou, mají-li ti dva něco společného, či lépe, odlišují-li se vůbec něčím.
Ale k věci, čtu teď obraz Doriana Graye. Jak je vůbec možné, že mi tato blyštivá perla dosud unikala? Jedna třeskutá pecka střídá druhou v nepřerušené řadě. Kdybych tu měl vše, co se mi líbí vypsat, musel bych vypsat dobře polovinu textu. Ale něco přeci:
Co všichni nadělají povyku kolem věrnosti! Mladíci chtějí být věrní, a nesvedou to. Starci by rádi byli nevěrní, ale už nemohou - to je vše, co k tomu lze říct.
Tělesní krása je zázrak všech zázraků. Pouze plytcí lidé nesoudí podle vzhledu. To pravé mystérium světa spočívá v tom, co vidíme, ne v tom neviditelném.
Jako všichni lidé, kteří se snaží podat vyčerpávající výklad, vyčerpal své posluchače.
Skutečnou tragédií chudých je to, že si nemohou dovolit nic než sebeodříkání. Krásné hříchy stejně jako krásné věci jsou výsadou bohatých.
Skutečně roztomilí jsou jen dva druhy lidí. Ti, kteří vědí všechno a pak ti, kteří nevědí vůbec nic.
Díky módě se to, co je skutečně k nevíře, stává na chvíli všeobecně platným.
Čím více poznal, tím více toužil znát. Zachvacoval ho šílený hlad, který o to víc lačněl, když ho ukájel.
Aj!
Výlet na Moravu byl vskutku vypečený, v neděli již v devět hodin ráno palubního času bylo na Čertoryjích nesnesitelně, navíc poté, co jsem navštívil Zahrady pod Hájem, Porážky, Jazevčí, Drahy, Machovou už opravdu Čertoryje nepůsobí nikterak zázračně. Co se týče C1 druhů, silně zaostaly za Hrabanovskou černavou i za slanisky u Nesytu, viděl jsem jen tři (Campanula cervicaria, Danthonia alpina a Anacamptis pyramidalis, jež je tam všudypřítomný). Rozrazil a žluťuchu jednoduchou jsem nenašel, trochu je to u rozrazilu moje vina, ale ta nejlepší místa byla zjevně posečena. Překvapil mne všudypřítomný kosatec různobarvý. Zahrady pod Hájem opět zklamaly, žádné zajímavé plevele jsem nenašel. Skutečnou lahůdkou pak byla polední procházka rozpálenou ulicí staré části Strážnice. Až se mi dělaly mžitky před očima. Nazpátek jsem jel v pondělí Šohajem, dvakrát jsem si přesedal až konečně v Pardubicích oznámili, že na koleje spadl člověk a zpoždění bude asi 1h. Přesedl jsem do nějakého EC, správně jsem usoudil, že ho pustí dříve než Šohaje, neboť než mne toto napadlo, pendolíno už bylo pryč, to pustily úplně první. EC mělo zpoždění nakonec minut 100 a když jsme projížděli nějakou stanicí za Přeloučí, tak jsme to viděli. Vlak měl poškozený světlomet u lokomotivy a na zastávce o hodný kus dál byly na zemi i zdech zřetelně patrné krvavé šmouhy, válely se tam zbytky tkání (kusy masa), ty větší už byly zabaleny do černé fólie, ležela tam jen tak bota. No bylo to docela nechutné. Hu.