tak jsem včera konečně viděl ledňáčka. No, je moc pěkný.
V Břeclavi jsem spal na ubytovně u nádraží, vedle je parkoviště bez označení, ale jak jsem vyrozumněl později, jde o soukromý pozemek Moraviapressu. Cvičil jsem tam tai-či, což nikomu nevadilo, jen jedné osobě, co se mi při parkování musela lehce vyhýbat, musela, o hrůzo, pohnout volantem asi o půl vteřiny tam a zpět. Takže si vyšlápla na strážné a ti zavolali četníky. Škoda že jsem nevěřící, mohl bych doufat, že si pošpinila karmu. Takhle mi nezbývá, než si něco nepěkného myslet o zlovolných lidech.
Než jsem vyrazil, sledoval jsem otřesný dokument o zlotřilých skautských vedoucích, co znásilňovali a týrali mladé chlapce z oddílu. Dokument byl trochu tendenční, a není se co divit, i když ty jejich zločiny jsou ve srovnání s tím, co se dělo a děje ve světě spíše ubohé a smutné, než kdovíjak strašné. Ostatně, zrovna čtu něco od Hermana Hesse a jde tam vlastně o totéž, byť vydírání nemělo se sexem nic společného. Důsledky však byly (či mohly být!) stejně zničující, ba ještě mnohem horší. Vždyť u žádného z chlapců, snad s jednou vyjímkou, nevzbudili nezdravou závislost na svých osobách. Dnes jsme poněkud přecitlivělí, zdá se mi. A vzpomeňme na Hitlerjugend, kam se vstoupit muselo a důsledky mohly být stejně zhoubné. Nejhůře dopadl ten dvanáctiletý chlapec, do něhož se oba vedoucí zamilovali, což jin nikterak nebránilo v tom, aby ho trýznili. Zvláště odporné bylo, že mu poradili, aby na falešný profil, jež sami založili, poslal hanbaté fotografie. A stejně mám pocit, že nejvíce škody bylo napácháno, až když se to provalilo, čemuž ovšem nešlo zabránit. No nic, vzrušilo mne to natolik, že se mi o nich zdálo, vždyť jsem kolem třinácti toužil po tom, být zprzněn maldým pionýrským vedoucím. Taková smůla, zrovna já na úchyláky nenarazím.
Pořád zpracovávám fotografie z Moravy a to nebyl ani lopuštík, ani ploštičník.
A v Exnerovce jsem vyčetl hezký pozdrav, nahrazující u nevěřících Buďte spánem bohem: Buďte zdráv!