tak mne v pátek přepadl záchvat sklíčenosti i vyrazil jsem do sauny Bonbon. Zaplatil jsem jen dvěstě korun, byla nějaká akce od šesti do sedmi, vynechal jsem saunu, takže mohu s velkou mírou jistoty říci, že to, co mi nesvědčí, je výřivka, ne sauna. Ztracené tři hodiny, víceméně. V neděli jsem byl na Sráních u Drahobuzi a musím říci, že množství vstavače osmahlého mne omráčilo. A vidět po delší době zase tořič bylo milé. Také mi známý ukázal bažanku vejčitou u Třebušiček. Ještě že tak, jinak nevím, zda bych uspěl.
Večer: tak jsem se, můj milý deníčku, nemohl pořád rozhodnout, jestli jít do kina na norský psychotriller s nejednoznačným morálním vyzněním nebo zda mám jít na kondiční sebeobranu. Nakonec jsem usoudil, že norský film bude k nepřežití a šel na sebeobranu. Jenže tentokrát se cvičitel rozhodl, že nám předvede, jak bídnou máme kondici. Ne film, sebeobrana byla k nepřežití. Opravdu ze mne crčel pot. Uf
Středa: v sobotu jsem zjistil, že nový batoh mne tlačí v zádech, protože tam má nerovnost. V prodejně se na mne dívali podezřívavě, ta ženská správně poznala, že jsem batoh už použil na výletě do Hrabanovské černavy, ale vyměnili mi ho. Ovšem výměna mne stála dalších 600 KČ, nový větší batoh je snad pohodlnější. Pak jsem šel do Babylonie. No, co k tomu dodat. Další vyhozené tři stovky. Líbil jsem se tam jakémusi Honzovi a ten mi dal číslo. Tak to se mi ještě nestalo. Pěkné svaly, ale byl cítit pivem, nebo čím. Jinak byl fajn.
A nemohu si pomoct, Bernstein má lepší první větu, Karajan zase druhou, pochopitelně Schubertovi nedokončené symfonie. Asi by to chtělo Furtwenglera, ten by mohl být nejlepší.