vytratil ses
jak odraz slunce z hladiny
v dešťové přeháňce
když dopadly poslední kapky
nebe už bylo prázdné
aniž by nastala noc
jen tvůj stín
mi sevřel útroby
strachem z osamění
už neměl kam jít
když ses nerozloučil
sedí si ve mně
s prázdnýma očima
opuštěnýma beznadějí i touhou
měl bych ti ho vrátit
je mi ho líto
je tak bezprizorný a sám
ta dlouhá chvíle ve mně
je mu už k nesnesení
stále víc zapomínám
že ho v sobě mám
jak rád bych ti ho vrátil
jenom netuším
na kterém nebi jsi právě doma
a zda máš zvonek u tamějších vrat
a pak…
…stejně by se mi třásla ruka i hlas
ty ses mi vytratil
a já…
…já tě nepřestal mít rád
Praha, 4.5.2015