už jsem si ti stěžoval, jak jsem dopadl na poslední sebeobraně. Protože můj obvyklý způsob vypořádání se s podobnými bolestmi, tedy dělat jako že nic, tentokráte moc nezabral a bok bolel stále více, šel jsem na chirurgii, kde začali roentgenem. Pochopitělně roentgenovat žebra aby něco bylo vidět není snadné, takže nemám žebro zlomené, mám ho zlomené pouze v.s., tj. velmi suspektně. Paní doktorka mi zakázala cvičit alespoň 14 dní, ale když už jsem tři dny cvičil a byl plavat, tak to asi nechám bez povšimnutí, dále mi zakázala zvedat těžké předměty včetně batohu, no to se mi také valně nehodí a ubezpečila mne, že hojení trvá nejméně měsíc. Opravdu nepříjemné sdělení. Doporučila spát v polosedě, což je nemožné a tak se nebízí otázka, proč jsem tam vlastně chodil, když nejvíce to zatím bolí při kašlání, že můj milý deníčku. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet.
Po návratu ze cvičení:
S bagetérií bulevárd jsem se s konečnou platností rozloučit, než to, raději hladovět. Nebo něco zhltnout z Alberta. Měl jsem mezi sestavou a klubem hodinu čas, tak že si ještě jednou zkusím u nich něco dát, neb jsou na Floře a to je nedaleko. Dal jsem si grahamovou bagetu a koukám, že má lněné semínko. To se mi nezdálo, tak jsem chtěl, aby mi obsluha sdělil, jaké je její složení. Je totiž možné, že nešlo o bagetu grahamovou, ale tmavou a až pojedu v sobotu na výlet, tak se kvůli ní poseru. No paráda. Složení mi odmítl sdělit, že je to tajemství. Tak jsem mu tam zbytek bagety nechal, ať si jí sežerou, když je to tajemství, mne jaksi přešla chuť. Zašel jsem se dojíst k Paulovi a chudák obsluha se asi ošidil a já měl loupáček s rolkou zadarmo. Trochu mne to trápí, ale ne zase tolik, abych se rozjel do Vinohrad.