zlo jednoznačně představuje Vargas. Hu, co je to za člověka, mladý, drzý, domýšlivý až hrůza, o novomanželku se zajímá, až když je pozdě a nakonec zahubí dva lidi, jež ho každý jeden značně převyšují, aniž by si toho všiml. Fuj.
Byl jsem lovit pestrokřídlece; neúspěšně, pochopitelně, a abych si spravil chuť, vydal jsem se na Děvín. Výprava byla celkem úspěšná, byl z toho článek a ovšem kosatce, ty mne omráčily, těm se vyrovná máloco, že můj milý deníčku.
Zato se teď cítím nemocný, včera jsem měl sedmatřicet, no není se co divit. Nejprve byla nechutná zima, pak zase až příliš horko, do toho foukal studený vítr. Zkrátka zhýčkaný pražák v přírodě, co naplat.