Caroline Fux, kdy se ustanovuje sexuální orientace?
- Vychází se z toho, že se to stane poměrně brzy. Kdy přesně a především jak ale ve skutečnosti není objasněné. Například se dneska ví, že geny mají vliv, ale právě ne, jaký přesně. Genetický vliv ukazuje, že sexuální orientace je přinejmenším částečně předem dána a má už nejrannější vlohy. Většina lidí začne sexuální orientaci jasně vnímat v pubertě. Jsou ale i lidé, kteří mají už dříve více méně vědomé zážitky a poznatky.
- Dá se sexuální orientace změnit?
- Podle aktuálniho stavu vědění: Ne. Obzvlášť pokud je tím míněna chtěná změna nějakým určitým směrem.
- Ale zas a znova je slyšet příběhy lidí, kteří si náhle všimnou, že stojí o jiné pohlaví než dosud.
- Tyhle příběhy ukazují především, že většina z nás pracuje s ne příliš životublízkým, přespříliš úzkým konceptem sexuální orientace. V něm jsou šuplíčky "heterosexuálni" a "homosexuální", když se to vyžene, snad ještě "bi". Ale přechody jsou většinou plynulé a je nekonečně mnoho fazetek a odstínů. Ty se mohou ukázat v různých časech různým způsobem. Že určité věci nejsou tak jasné, jak bysme to rádi měli, je pro mnoho lidí těžké.
- Proč?
- Protože chceme vždycky přesně vědět, jak to je. Běda, jestli někdo nechce zůstat sedět v přihrádečce, kterou jsme mu přidělili. To přetěžuje hodně lidí, často ostatně dotyčné samotné také. I to patří ke komplexitě sexuální orientace: Musíme žít s tím, že jsme ji - a tím nás samotné - snad nepostihli a neprohlédli docela.
- Pak může každý a každá zažít změnu?
- V zásadě ano. Musí se ale také říct, že velká většina lidí žije s velmi jednoznačným pocitem, ke kterému pohlaví se cítí přitahováni a taky na to nikdy nežehrají. Ale život rád překvapuje. Problém tkví také v onom pojmu změny. Ten staví právě opět na šuplíčkování. Pravděpodobně jde spíš o to, zažít novou fazetku, jíž si člověk předtím nebyl vědom.
- Jsou určité zážitky, které vynášejí nové stránky na povrch?
- Každý člověk má svoji vlastní sexuální historii a ta je propojená se životem a individuálními zkušenostmi. Mnozí by byli snad i obecně otevření, ale zkoumají určité věci prostě teprv během doby. Jiní se zamilují z čista jasna do nějaké osoby, která má jaksi tak nějak zrovna "nesprávné" pohlaví a jsou z toho jak spadlí s nebe. Někdy jsou to i izolované zážitky se stejným popř. druhým pohlavím, které se už v životě neopakují.
- Počítá se pak k sexuální orientaci také, když to byl jen jednotlivý zážitek?
- Zajímavá otázka, odpověď na ní je ale těžká jenom, když se pracuje s klasickými šuplíčky.
- Nově je tu také pojem pansexuality. Co znamená?
- Tenhle pojem má popisovat sexuální orientaci otevřenou, jak jen je to možné, v níž se nesledují jen klasická bilologická pohlaví muž a žena jako možní partneři, ale i lidé, kteří zažívají svoji příslušnost jinde. Nebo nikde. Pansexuálové se vidí jako otevření pro lidi ve všech jejich sexuálních identitách.
- To zní matoucně.
- Je to taky. Osobně se mi na tom konceptu líbí, že zkouší postavit do středu člověka s jeho individualitou, jedno jaká na něm lepí "pohlavnostní etiketa". Ale přiřazovací pojem, který přestává přiřazovat, je od určitého bodu těžký a konec konců také jenom nový šuplíček. I když hodně velký.
- Hlásí se hodně lidí v poradně, protože si jsou nejistí kvůli své sexuální orientaci?
- Ano, definitivně. Na jednu stranu, protože pořádně nevědí, kam patří, na druhou stranu, protože třeba měli zážitek nebo mají zálibu, které nemohou skloubit s obrazem své sexuální orientace. Rada je skoro vždycky ta samá: Jsi, kdo jsi a cítíš, co cítíš. Teď musíš svůj život utvářet tak, aby ti byl příjemný na dotek.