Lidé jako živočišný druh jsou obdařeni velmi vyvinutým sedacím svalstvem. Hýžďový Gluteus maximus je největším svalem na lidském těle. Ty dvě mohutné masité polokoule, na kterých sedíme, jsou levý a pravý sval Gluteus maximus. Obecně se této partii lidského těla říká zadek.
Zadek je symbol sexu. Velmi výrazně je vyvinutý u ženského pohlaví. Stačí se jen kolem sebe porozhlédnout a prakticky všude - v časopisech, kalendářích i na billboardech uvidíme obrázky obnažených ženských zadečků.
Zadek muže se od toho ženského výrazně liší (především v šířce pánve), ale to neznamená, že nutně musí být méně sexuálně přitažlivý. Mnoho žen pohled na mužský zadek vzrušuje. Zadnice je jedna z hlavních sexuálních partií na mužském těle. Nedávno jsme dokonce viděli ve zprávách reportáže ze soutěží o nejkrásnější mužský zadek.
Minulé léto jsem byl na dovolené v Řecku.
Během prohlídek mnoha antických památek mě zaujal jeden fakt.
Zatímco díla současného umění zobrazují spoustu nahých žen, soudobou sochu či obrázek obnaženého muže bychom ale těžko hledali.
V antickém Řecku tomu bylo právě naopak.
Existoval tam, mohu-li to tak říci, kult krásy nahého mužského těla. Nemyslím nějaké chlapy s pivním břichem, které v dnešní moderní době vidíme prakticky všude okolo nás, nýbrž krásné mladé antické atlety.
Řecké sochy zobrazují muže zásadně nahé. Naproti tomu ženy téměř vždy mají nějaké to roucho.
V muzeích, v antických chrámech jsem viděl mnoho soch bohů, atletů apod. v Adamově rouše, ale bohyně byly vždy zobrazeny v oděvu.
Pamatuji si na rytinu, která zobrazuje tři nahé antické jinochy kterak se drží navzájem za penisy.
Procházel jsem se po starověkém hřišti v řecké Olympii, kde před tisíci lety urostlí, zcela nazí mladíci bojovali o vítězství na Olympijských hrách. Své výkony trénovali v gymnáziu.
Abychom si to vysvětlili, antické gymnázium nebyla žádná střední škola, jak tomuto výrazu rozumíme dnes. Antické gymnázium byla dvorana určená pro trénink antickým atletům, a ti zde cvičili zcela nazí. Samotný výraz gymnasium pochází z řečtiny a je odvozen od slova gymnos - nahý.
A nyní přejdeme k fyzickým trestům.
Možná si říkáte, jak vlastně to výše nakousnuté téma souvisí s fyzickými tresty, ale vysvětlení je jednoduché.
Fyzické tresty, jak už název napovídá, se vykonávají na tělo člověka. A právě ten výrazný sexuální symbol - zadek je právě tou částí těla, na kterou výkon fyzického trestu velmi často směřuje.
Zadek je jednou z nejnápadnějších částí lidského těla. Jak už jsme si řekli, jedná se o největší svaly na těle.
Plocha zadnice poskytuje dostatečný prostor pro výkon fyzického trestu a navíc je to cíl velmi bezpečný. Svalstvo zadku vydrží značné zatížení během výkonu fyzického trestu, aniž by hrozilo jakékoliv zranění. Takový výprask na holou zadnici je tedy z hlediska zdraví trestaného zcela bezpečný, ale přitom je zároveň intenzivně bolestivý, je-li řádně prováděn. Je to ideál - značná bolest, ale bez zdravotních následků. Jakoby zadek by byl přímo stvořen pro bohulibý účel - trestání hříšníků.
Častokrát se vyplácí (či vyplácelo) na zadek v předklonu. I když jsou v této pozici u mužů viditelná varlata visící v rozkroku, jejich zasažení a případné zranění během výkonu fyzického trestu ani tak nehrozí. Varlata jsou umístěna hluboko mezi stehny pod vystrčeným zadkem mimo dosah rákosky.
Zatímco u žen jakožto slabšího pohlaví se přistupuje k fyzickým trestům zcela výjimečně, u mužské části populace tomu až donedávna bylo právě naopak.
Historie fyzických trestů sahá hluboko do minulosti dějin lidstva, jak nám dokládají mnohé starověké rytiny.
Pamatuji si například na obrázek z antického Říma, kde ve škole drží mladíci nahého jinocha za ruce a nohy a kantor ho vyplácí metlou na holý zadek.
Není tomu tak dávno, co prakticky každý český kluk byl za své občasné nezbedné chování fyzicky potrestán.
Ani já jsem nebyl výjimkou.
Pamatuji si, jak jsem si jako malý kluk musel stáhnout kalhoty, přehnout se přes kraj válendy a rodiče mi nasekali řemenem na holý zadek.
Křičel jsem a uhýbal zadečkem před ranami, ale nebylo to co platné.
Několik týdnů jsem pak klukům ve třídě ukazoval svůj zadeček a chlubil se jim jaké mám krásné modráky od řemene.
V některých státech se vyplácí dodnes.
A tam, kde si skutečně potrpí na disciplínu, vykonávají se fyzické tresty i u dospělé mužské populace.
Stále populárním trestem je výprask na holý zadek.
Při výprasku je hříšník nejen fyzicky trestán, ale je i psychicky velmi ponížen.
Vždyť co může být více zahanbujícího než, když třeba neposlušný student si musí před celou třídou stáhnout kalhoty, vystrčit na spolužáky nahý zadek, na který mu kantor našvihá rákoskou. Když obnaží své nejintimnější tělesné partie a jeho spolužáci a případně i spolužačky se koukají na jeho výprask.
Velmi oblíbeným nástrojem pro vykonávání fyzických trestů je řemen. Ale ještě populárnější je rákoska.
Zatímco bič nebo řemen má mnoho způsobů využití (bič - drezůra koní, řemen jako doplněk pánských kalhot apod.) a většinou tyto předměty nebyly apriori vyrobeny jako nástroje pro výkon trestních exekucí, účel rákosky je zcela zřejmý.
Rákoska je určena výhradně k výkonu fyzických trestů - výprasků na zadek.
Rákosky máme různých délek i průměrů. Jakou tedy pro výprask vybrat?
Čím je rákoska delší, tím jsou švihy razantnější. Konec dlouhé rákosky opisuje ve vzduchu větší oblouk a tudíž má tato rákoska mnohem vyšší rychlost než je tomu u rákosky kratší. Rány jsou tak mnohem bolestivější.
A jak je to s průměrem rákosky.
Tenčí rákoska při švihu vyvíjí na kůži stejný tlak jako silná rákoska, ale na menší ploše. Proto slabší rákoska mnohem častěji kůži prosekne. Čím je rákoska slabší, tím více se chová jako nůž.
Silná rákoska je zpravidla těžší, švihy jsou hodně bolestivé. K narušení kůže během výprasku však dochází výjimečně, tedy kromě extrémně silných švihů, které se praktikují u soudních výprasků v Singapuru či Malajsii. Po takovém výprasku však často zůstávají na zadku delikventa trvalé jizvy, a to my v žádném případě nechceme.
Pro řádný výprask je nejlepší dlouhá, pružná, silná rákoska. Jako vykonavatel bych teda vybral ji. Tato rákoska působí nejintenzivnější bolest.
A jako delikvent?
Vědom si svého hříchu asi bych volbu neměnil. Tedy dostal bych výprask dlouhou silnou rákoskou. Správný chlap má strpět následky svého nevhodného chování a nakonec přes všechnu vytrpěnou bolest se může těšit z jednoho významného faktu.
Po výprasku má sice zadek do fialova zmalovaný a opuchlý, ale zhruba do měsíce se většina stop ztratí.
Sice si bude velmi bolestivý výprask dobře pamatovat, ale už po zhruba pěti týdnech od exekuce by se mohl odvážit jít na nuda pláž, aniž by si okolí všimlo, že dostal pořádný výšleh na zadnici.
Naproti tomu švihy od tenké rákosky, jež kůži často rozseknou, se špatně a dlouho hojí. Rány mokvají a někdy po narušení strupů i krvácejí. Ještě po dvou i třech měsících jsou stopy od rákosky na zadku jasně patrné.
Rány silnou rákoskou způsobují intenzivní bolest.
Ale na druhou stranu tělo nezraňují. Tedy pomineme-li silná fialová jelita, která se ale brzo vstřebají. Zadek hraje všemi barvami, je opuchlý a na dotek velmi bolestivý, ale kůže většinou není prosekaná. Stopy od silné rákosky se dobře hojí.
Výprask rákoskou slabšího průměru je samozřejmě rovněž bolestivý, ale ne tak intenzivně. Za to tenká rákoska vám natrhá zadek.
Je poměrně překvapující, že rána od tenčí rákosky, která jde do krve, nebolí v žádném případě tak jako švihanec silnou rákoskou.
Takže zkrvavený zadek nemusí být jasným důkazem toho, že výprask byl silně bolestivý.
Před více jak měsícem jsem byl bit.
Dostal jsem sto ran rákoskou na holý zadek. Z tohoto počtu švihů byla minimálně polovina vedena silnou rákoskou. Všechny rány byly vedeny s řádnou razancí. Byl to nejbolestivější výprask jaký jsem dostal. Vyl jsem bolestí. A přesto, nyní pět týdnů od exekuce mám už zadek prakticky čistý na rozdíl od mnohých předchozích, méně bolestivých výprasků, kdy rány šly do krve.
Co z toho vyplývá z hlediska výběru rákosky podle tloušťky?
Lepší je silnější.
Správný výprask
Níže uvedený fyzický trest je vhodný pro delikventy mužského pohlaví zhruba od 14 let věku včetně dospělé populace.
Řádný výprask je prováděn výhradně na obnažený zadek.
Delikvent se na pokyn vysvlíkne a zcela nahý přistoupí k trestné koze či lavici. (V některých případech stačí, když si sundá jen kalhoty včetně spodního prádla.)
Přehne se přes kozu, čímž řádně vystrčí holý zadek.
Poté je delikvent pevně připoután - pouty (ruce a nohy) a v pase řemenem. Tak je trestaný připraven k výkonu fyzického trestu.
Jako nástroj k výkonu trestu se vybere dlouhá, pružná, silná rákoska.
Bez odkladu je pak přistoupeno k vykonání trestu.
Vykonavatel pevně uchopí do ruky rákosku a napřáhne se (rákoska je za zády vykonavatele).
Pak vykonavatel rázně rákoskou švihne. Rákoska se svistem opíše ve vzduchu oblouk a s plnou razancí švihne delikventa přes obě půlky holé zadnice. Na kůži naskočí rudé jelito.
Vzápětí po první ráně následuje další švih.
Vykonavatel sází rány na delikventův zadek v krátkém pravidelném intervalu.
Všechny rány do plného počtu jsou vedeny se silnou razancí. Rákoska při každé ráně švihne trestaného přes obě poloviny zadnice.
Celkový počet ran se stanovuje podle míry provinění a věku delikventa. Pro lehčí přestupky a mladistvé okolo patnácti let věku 25 švihů. Pro vážnější přestupky lze volit počet švihů: 50, 100, 150 a pro nejhorší delikventy lze vyměřit trest 200 ran. Při této nadílce již směřuje velký počet švihů do jednoho místa a tak kůže delikventova zadku již bude během výprasku narušena, přestože je k výkonu exekuce použita silná rákoska (tedy nikoli tenká rákoska, která mnohem častěji prosekává kůži).
Podle míry provinění lze po určitém počtu ran udělat krátkou přestávku (maximálně do pěti minut). Nejlépe je tak činit vždy po každé desítce ran. U mladistvých okolo patnácti let věku při vyměření trestu 25 ran lze dělat přestávku po každé páté ráně. Naopak při vyměření trestu 100 až 200 ran lze dělat přestávku po 25 či 50 ranách.
Ale většinou se při výkonu trestu žádné přestávky nedělají a delikventovi se sází švihy bez přerušení až do naplnění určeného počtu ran.
Na reakce trestaného během výkonu trestu se nebere žádný ohled, pokud není ohroženo jeho zdraví. Křik, sténání, pláč či úpěnlivé prosby trestaného delikventa patří ke koloritu výprasků.
Během celé exekuce je trestaný pevně připoután.
Jaký trest bych v případě provinění volil pro sebe:
Pokud bych spáchal hřích, klekl bych si na kolena a žádal bych právoplatného vykonavatele ať mi neprodleně vyplatí 100 razantních švihů silnou dlouhou rákoskou na holý zadek. Během exekuce bych musel být zcela nahý a pevně připoutaný ke stolu. Výprask bych dostal v předklonu.
Podle míry provinění by krátké přestávky následovaly vždy po deseti, pětadvaceti nebo až po padesáti ranách. V případě obzvlášť hrubého přestupku by byly přestávky odbourány zcela. Míru provinění a tedy frekvenci přestávek vždy určuje vykonavatel trestu.
K výkonu exekuce by mohli být pozváni svědci, kteří by dohlíželi na řádné vykonání trestu.
Nevybral bych si tento trest z nějaké lehkovážnosti. Nejednalo by se o žádnou hru.
Vybral bych si tento trest právě proto, že je silně bolestivý, neboť právě jen takovým trestem se může člověk vykoupit ze svých hříchů. Navíc se jedná o trest, který je pro zdravého člověka zcela bezpečný.
Hříchem se rozumí i chlípné neřestné myšlenky a i tyto je hříšník povinen neprodleně hlásit právoplatnému vykonavateli trestu. Ten je pak povinen v co nejkratším čase přistoupit k řádnému vykonání trestu a rákoskou vymlátit z hříšníkova nahého těla všechny špatné neřestné myšlenky.
Tak bych jako vykonavatel postupoval i já.
Jak to někde chodí:
Podle mnoha dostupných údajů jsou nejčastěji trestanou skupinou muži ve věku od deseti do dvaceti let, tedy náctiletí. Je to pochopitelné, neboť náctiletí kluci jsou plní vzdoru a jsou velmi náchylní k páchání přestupků a trestných činů. Věková hranice pro výkon soudních výprasků je stanovena na 15 či 18 let. Mladý delikvent přistupuje do katovny zcela nahý. Často to jsou vysportovaní mladíci s atletickou postavou, s úzkým pasem a výraznou kulatou zadnicí. Mladý delikvent přistoupí k trestnému stojanu, přehne se a je pevně připoután. Pod a nad jeho vystrčenou holou zadnicí je přiložena a připevněna ochranná bandáž. Tak je mladý delikvent připraven k výkonu trestu.
Vyplácí se v předklonu.
Patřičně vycvičený a trénovaný kat vezme silnou dlouhou rákosku. Rozmáchne se jak atlet při hodu koulí a plnou silou švihne delikventa přesně na obnažené půlky zadnice. Trestaný bolestí zakřičí na kůži jeho zadku naskočí rudý pás.
Rány se vyplácí zhruba v 15 sekundových intervalech do plného počtu.
V místnosti před katovnou již čekají další provinilci na svůj trest. Křik trestaného, který k nim doléhá z katovny je silně deprimuje. Po výprasku si delikventi na zadek dlouho nesednou. Jsou však v rozpuku mládí plni sil a tak intenzivní výprask ve zdraví přečkají.
Nedávno jsem viděl video patrně z věznice na Filipínách.
V temném rohu zamřížované místnosti tam seděli nazí vězni ve věku asi kolem třiceti let. Na pokyn dozorce si vždy jeden z nich stoupl čelem ke stěně. Ruce si opřel o zeď.
Dozorce si vzal do ruky zhruba 2 až 3 metry dlouhé a asi 15 cm široké, pružné prkno, ze široka se napřáhl a koncem dlouhé desky švihl vězně přes holý zadek. Po ráně delikvent skákal bolestí a rukama si hladil svůj malý, ale svalnatý zadek. Ovšem hned musel opět zaujmout pozici pro další ránu.
Celkem jsem obdivoval vězně, jak se poslušně obrací čelem ke stěně a čeká ve strnulé pozici až na jeho zadnici přistane další palčivý šlehanec dlouhým prknem. Pokud by se během rány pohnul, konec desky by místo masitých půlek zadku mohl zasáhnout citlivé partie těla a způsobit tak i vážné zranění.
Nevím, jestli bych to já dokázal. Nehnutě čekat, opřený o stěnu, až na můj vystrčený zadek přistane konec dlouhého prkna a způsobí mi palčivou bolest.
Každý z mladíků myslím dostal čtyři rány.
Komentátor záznamu exekuce se zjevně výtečně bavil. Komentoval výkon trestu jako sportovní přenos. Každou ránu halasně oslavoval jako když při fotbalovém zápase padne gól. I dozorci se dobře bavili.
Musím však říci, že byli zruční.
Z velké dálky přesně zasáhnout koncem dlouhé desky malý kulatý zadeček, to chce mít dobrou trefu. A rány to byly skutečně dost razantní.
Uvedený trest byl přesně tím typem výprasku, který působí silnou bolest, ale nezraňuje. Vězni jen budou mít několik dní modré zadky.
Závěrem je třeba říci, že je mezi námi mnoho těch, které udílení výprasků baví a dokonce je i sexuálně vzrušuje.
Takový výprask rákoskou na holou je pro vykonavatele i sexuálně vzrušujícím zážitkem (trestaný se ale svíjí bolestí).
Ale nakonec i já, když si po bolestivém výprasku utřu slzy a podívám se do zrcadla na svůj zadek, cítím uspokojení nad výsledkem.
Taková temně rudá jelita na krásném bílém zadečku jsou děsně sexy. Za to stojí podstoupit i nějaký ten bolestivý výprask.
Svým způsobem se jedná i o určitý druh výtvarného umění.
Jedna domina v reportáži uvedla:
"Jsem ráda, když mi dá můj klient při výkonu exekuce volnou ruku a já pak mohu zpráskat jeho mužskou zadnici dle mojí libosti. Při tom dbám toho, aby konečný výsledek měl i výtvarnou hodnotu."