Já se na to tak podívala...a ejhle! Už od malička přece víme, že zemřelí jdou do nebe a tam jsou na mráčcích...a taky víme že do nebe jdou jen ti hodní/dobří. A taky víme že na sobě v nebi mají tógy (nebo jak se to prostěradlo omotaný kolem člověka jmenuje...). No a na základě těchto poznatků a ještě jednoho dalšího, kterým je, že pod tógami nemají žádné spodní prádlo, můžeme snadno odvodit vznik červánků. Představme si, že jsme mrtví, a najednou začne svítat. Probouzíme se, zjistime že na sobě máme jen kus prostěradla a nic víc. A protože jsme lidé dobří, poctiví a slušní (jelikož jiní do nebe nemohou), začneme se za svou téměř nahotu stydět a červenat se... No a jelikož je nás v nebi mnoho, je to červenání se hromadné a dokonce i pozorovatelné ze země jako červánky.
V průběhu dne si pak zvykneme na svoji nahotu a přestaneme se červenat....až do večera, kdy je nám jasné, že si budeme muset lehnout do horizontální polohy a ostatní tak budou mít snadný výhled na naše intimní části.
Prostě jednoduchá teorie ;)