58 let zamilovaní
=================
Ernst Ostertag a Röbi Rapp jsou asi nejznámější gay pár Švýcarska. Od té doby, co byl jejich příběh zfilmován, jsou tihle dva starší pánové i v New Yorku a v Kievě žádaní lidé.
Tichá voda břehy mele. Tahle strategie fungovala ve Švýcarsku, říká Ernst Ostertag (85), a bude i jinde, kde společnost ještě není tak daleko. Když poznal svého partnera Röbiho Rappa (84) před 58 lety na tajných podnikách Curyšské organizace gayů »Der Kreis«, museli žít svoji lásku skrytě. Minulý listopad uspořádal švýcarský generální konzul v New Yorku na počest jich a jejich filmu recepci ve své rezidenci. »Bylo tam jistě 100 lidí, novináři a politici,« vypráví Röbi Rapp.
Všichni přišli, aby se setkali s oněma dvěma muži, jejichž příběh Stefan Haupt ve svém filmu »Der Kreis« tak působivě a pohnutí vzbuzujícím způsobem zfilmoval. »Ještě před deseti lety by takováhle recepce byla nepředstavitelná,« říká Ostertag. Zrovna tak sotva by se jim oběma snilo, že budou oslavováni v kině na Sunset Boulevardu v Hollywoodu, kde byl film pár dní později ukázán. Švýcarsko ho poslalo na dráhu do závodění o Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Podle toho byla i intenzivní promoce v USA. I na Golden Globes byl »Der Kreis« na seznamu - nakonec to ani na jednom nedokázal do závěrečného kola, »ale že se vůbec tak daleko dostal, bychom se nikdy neodvážili doufat,« říká Ostertag.
Považuje ale za důležité zdůraznit, že nejde o ně jako pár. »Jde o věc.« O zápas za stejná práva. Ostertag a Rapp chtěli především postavit »Kreisu« pomník. Onomu společenství, které přitahovalo gaye z celé Evropy a dokonce ze zámoří. Poté co Švýcarsko v r. 1942 zrevidovalo trestní právo a mimochodem odkriminalizovalo homosexualitu, bylo osamělým liberálním ostrovem v jinak gayům nepřátelské Evropě. Od 1943 do 1947 dosáhl »Der Kreis« se svým stejnojmenným časopisem až 2000 abonentů, zhruba třetinu z toho mimo Švýcarsko. V poválečné době to byl celosvětově jediný magazín homosexuálů, který vycházel jeste k tomu dvojjazyčně, od r. 1952 dokonce trojjazyčně. Film Stefana Haupta vypráví o vrcholu a úpadku téhle organizace, vedené curyšským hercem Karlem Maierem pod pseudonymem Rolf. Ukazuje, jak těžké bylo v 50-ých a 60-ých letech být gay. Jaké schovávačky byly nutné, aby takový člověk nebyl vyvržen ze společnosti. Jak curyšské úřady po nějakých vraždách v prostředí gayů utáhly šrouby a tak vehnaly »Kreis« do zániku.
Velký zájem v Kievě - a zápalná bomba
-------------------------------------
»Obleva začala mezi 1968 a 1973,« říká Ernst Ostertag. »Od té doby to jde trvale kupředu.« Ostertag a Rapp jsou aktivisti první hodiny a bojovali po desetiletí za rovná práva pro gaye a lesby. Úplně spokojení ale ještě nejsou. »Že je jednotlivcům dovolené adoptovat děti, páru v registrovaném partnerství ovšem ne, je absurdní.« K tomu jsou třeba lepší protidiskriminační opatření v oblasti hospodářství. Oproti tomu nepovažují za nutné otevírat manželství pro gaye a lesby. »To je přece dávno překonaná instituce,« říká Ostertag.
»Chytřejší by bylo, kdyby se otevřelo partnerství pro heteráky a manželství mu postavit na roveň!« Oba si jsou dobře vědomi, že vybojované pokroky nejsou garantované na věky věků. »Když se časy zase zhorší a společnost zase začne hledat otloukánky, může se to i pro nás zase stát těžším.« Na svých cestách na festivaly v Evropě navštívili vedle Německa a Itálie i Ukrajinu. »Tam žijí gayové a lesby dnes ještě tak, jak to ten film ukazuje,« říká Rapp. O to větší byl v Kievě nával. »Od teenagera po starce o holi přišlo všechno,« říká Ostertag. »A otázky po skončení filmu nebraly konce.« O půlnoci seděli ještě mnozí v sále, když poprosili dva redaktoři jednoho ukrajinského gay časopisu o interview. »Teprv po jedné hodině jsme se dostali do hotelu,« říká Rapp a směje se.
Ještě týž den pak zaútočili maskovaní homofobové na návštěvníky kina během jiného představení festivalu - vhodili zápalnou bombu. Diváci se mohli zachránit, kino ale vyhořelo docela. »To je špatné,« říká Ostertag. »Ale taky šance, protože v takovýchto situacích se společnost cítí vinná a je tu příležitost veřejně klást jasné požadavky na zodpovědné. Tak jsme to dřív často dělali.« A právě: Tichá voda břehy mele.
Již dvanáct let vztah ve třech
------------------------------
Soukromě jsou tihle dva i po tak dlouhé době pořád šťastní, tvrdí dokonce, že se nikdy nijak pořádně nepohádali. Jejich tajemství: »Pomůže, když se sdílí zájmy, když se nové společné vytváří. A jeden nemá toho druhého chtít změnit, nýbrž mu naopak dát prostor, aby se rozvíjel tak, jak mu to odpovídá.« K tomu vedli oba otevřený vztah, vzájemně si povolovali "mimomanželské" aféry a i si o nich vyprávěli. Často to vedlo k dlouholetým přátelstvím, sotva k žárlivosti, nikdy ke krizi.
A mezitím už dvanáct let žijí svůj vztah ve třech - s mužem, který je půl tak starý jako oni. Giovanni Lanni (41) je logistik, Švýcar s italskými kořeny z vnitroalpského kantonu Glarus. »Léta nás sledoval, aniž bysme si toho všimli,« vypráví Rapp. Stále a znova se objevoval na podnikách, ale neodvažoval se je oslovit.
Lanni hledal celý život vztahy s podstatně staršími muži. »Nevěděli jsme, že jsou jednoznační milovníci seniorů, dokud jsme ho nepoznali,« říká Ostertag. Nebydlí s nimi spolu v bytě v Curychu, tráví tam ale většinou víkendy; telefonují spolu denně, vydávají se spolu na cesty. A sex je, bez ohledu na vysoký věk, pořád živý a dobrý. Přesto ovšem leží stín na štěstí. Röbi Rapp bojuje už nějakou dobu se srdečními problémy a na podzim 2013 přežil jen těsně srdeční infarkt, který ho zastihl na Krétě při plavání. »Jedna žena mě vytáhla z vody, jinak by to holt bylo bylo.«
Oba se sice již před desetiletími obrátili k budhizmu, meditují pravidelně a vyzařují jakousi pohodu. Ale představa, muset pokračovat bez partnera mnoha desetiletí, v nich vyvolává obavy. »Vzhledem k Röbiho zdraví jsem se v poslední době musel víc zabývat touhle myšlenkou,« říká Ostertag. »I když, člověk memůže nikdy vědět, třeba to potrefí mě dřív.« Jedno je jasné, bez Röbiho by to každopádně bylo velmi, velmi těžké. »Ale přesto,« a tady je zase celý budhista, »nějak by to šlo dál. Konečně, v životě je jen jedna jediná konstanta: změna.«
(»Der Kreis« vyšel 12. března 2015 na DVD. A odkazy v němčině : schwulengeschichte.ch, derkreis-film.ch)
Text: Ralf Kaminski