Anděl a smrtPořád hledám toho anděla, kterého jsi mi poslal. Nevím, jestli jsi mu ukázal správný směr, protože ho stále vyhlížím a snažím se ho zahlédnout někde v dáli. Stále nepřilétá, asi ho něco zdrželo, a nebo zabloudil. Možná zabloudil tam, kde má správně žít, ale já tam asi nemám být. I přesto se nevzdávám, budu ho hledat, budu hledat tvého ztraceného anděla, i kdyby to mělo trvat věky, i kdybych ho měl hledat po zbytek svého života, i kdybych měl znovu projít peklem, přeplavat řeky, najdu ho. Jen smrt mi v tom může zabránit, ta jediná má tu moc mě zastavit, ta jediná má to právo, ta jediná je spravedlivá, ta jediná přijde za každým z nás v okamžiku, kdy nastane náš čas. Jen doufám, že tvého anděla najdu dříve, než spravedlivá smrt najde mou zranitelnou duši. Mám strach, že jsem příliš váhavý, že stále pochybuji a možná ten anděl to tuší a tak vyčkává, čeká, až se poddám smrti. Pak vrátí se do tvé náruče s mojí mrtvou duší a bude ti vyprávět příběh o lásce, která byla skryta v srdci, které se zastavilo, pro tebe, pro tu jedinou růži v zahradě plné květů, závidím slunci, že tě stále vidí a každý den na tebe svítí.