Je konec a víc než kdy jindy,
uvědomuješ si, že to dobře víš,
uvědomíš si své vnitřní křivdy,
svým způsobem je ale nespravíš.
Z otevřené rány krev vyteče,
proudí z těla, vedle něho nůž,
Nezvládl další lásky steče,
za vším je on, pro něj jen muž.
Ohyzdnou zdechlinou,
ve škarpě, v příkopu,
sny náhle se rozplynou,
hřeby v tělo přiklepu.
Nula co nedokazala nic,
ostuda společnosti,
ohyzdna harpie nic víc,
hrubá záplata hýřivosti.
Nůž do srdce si bodá,
orgán těla nepotřebný,
Svědomí své nehlodá,
sérem pravdy nechtěný.
Proč teď v poslední hodině,
chorály svaté nezpíváte,
zbavujete se nepotřebné laně,
na smrt dále přispíváte.
Nechtěl a nebude žít,
nikdy to neuměl,
v zemi bude raděj hnít,
život červ připomněl.
Konec radovánek,
dětství celkem fajn,
neklidný spánek,
podobenství umrlý Kain.
Drž hubu a poslouchej,
co, sluchu uši plení,
do postele nelehej,
nebude li to chleba denní.
Končí a řeže zpropadené žily,
skáče z okna, přejede vlak,
rozsekané tělo na ohyzdné díly,
Snad přispějete na poslední frak...
Ten frak je v rakvi ukrytý,
zhýralou duší zakrytý.....