Ráno pro mě ještě ani pořádně nezačalo a už jsem musela být na nohou. Rychle, rychle, umýt nádobí, vyluxovat, pověsit prádlo a shánět věci na masopust. Ano, to bychom prostě nebyli my, abychom nedělali věci na poslední chvíli. Rychle, košili, kravatu, založit kalhoty, klobouk, brýle, nějakou vestičku s kapsami, vyrobit doutníček, peníze, cigárka do kapsy … Sakra! Cigára. Jdu chlastat a nemám cigára. A vietnamec tu má měsíc dovolenou. Achjo, holt to budu muset nějak přežít dneska, dlouho se asi nezdržím.
Dneska jdu za chlapa. Za manažera. Celý můj cyklistický tým už čekal venku, naše servisní vozidlo – trabant – i s blonďatým hippies servismanem – mým otcem – bylo připraveno k odjezdu, jen na pana vysokého manažera, který ještě sháněl nějaké teplé věci pod košili a kalhoty a tužku na oči, aby si jako správný chlap mohl udělat vousy, se muselo čekat. Jeho převlek vypadal vcelku … buzerantsky, ano. Bílé uplé kalhoty, vestička jak ze 70. let a žlutý klobouček.
„A co takhle jít jednou pro změnu za heteráka?“ neodpustila si rýpnutí Terezka.
Poznalo mě jenom pár lidí, takže to, že jsem buzerantský manažer cyklistického týmu, utvrdil i fakt, že jsem učila mladšího bratránka tancovat ploužáky. Pro vysvětlení, můj mladší bratránek byl jeden z jezdců mé stáje. Byla výhoda, že mě nikdo nemohl poznat, mohla jsem se tam odvázat, pít, kouřit, jak jen jsem si chtěla. Mohla jsem si dělat cokoliv.
Lidé pomalu začali z parketu odcházet, zůstávali už jen zamilovaní jedinci a kapela se tak přizpůsobila a začala hrát ploužáky. Můj tanečník už odešel, takže já jen znuděně seděla u stolu s půllitrem zlatavého moku s pěnou a užívala si naše romantické chvilky. Miluju pivo a pivo miluje mě. Máme spolu dokonalý vztah.
Seděla jsem tam, písmenkovala a dělila se o ten fakt, že nesnáším ploužáky. Kdyby mi kamarádka nenapsala, ať nedepkařim, že na Valetnýna všichni depkaří, ani mi nedošlo, že nějaký Valentýn je (vymazat fejsbůk od sraček je opravdu záslužná věcička).
Přitančila ke mě Maková panenka a zeptala se mě, jestli si půjdeme zatančit. Tak jsem jí řekla, že pokud zrychlí, tak klíďo vyrazím, a ona jen tak s nahozeným úsměvem na mě mrkla a řekla, že „Ale tak s manažerem si přece můžu zatancovat ploužáček, ne?“
Pusa se mi stočila do úsměvu, nabídla jsem jí ruku a řekla, že „Ale jistě.“
15.1.2015 15:53