tak se prokousávám touto prací, dosud vzbuzující nezasloužené vášně. Kniha notně zastarala, dnes se ví, že přírodní výběr probíhá na úrovni genů ve smyslu např. talasémie, kde heterozygoti přežívají, kdežto homozygoti umírají buď na malárii nebo na chudokrevnost. Ale kde se vzal gen pro talasémii, to pan Dawkins jaksi neobjasňuje, snad pochází z oné dávné prapolévky, kam byl vložen stvořitelem. A co se týče sobeckosti, ta je v rámci definice přijaté v knize zcela v pořádku. Tak to na světě chodí. Kdykoli mám něco udělat na svůj úkor a nechci, jsem označen za sobce. Ale ti, kteří to na mne zkouší, to sobci nejsou? Hahaha.
Ale našel jsem tam jednu hezkou myšlenku pana P. B. Medawara: o přitažlivosti filozofického stylu, který miluje mnoho lidí, často s dobře vyvinutou schopností brát věci doslovně, jejichž stupeň vzdělání daleko přesahuje jejich schopnost analytického myšlení.
Ano, všechny ty akreditace, animozity vůči Rusku, domnělé korupce a výběrová řízení padají na vrub podobných politruků. Ale jak se jim ubránit, to opravdu netuším.
Ačkoli nemyslím, že kreacionismus je mrtev, v boha nevěřím čistě z toho důvodu, že nic neřeší. A kdo, ptám se, stvořil boha? Nikdo? Ale pak klidně můžeme říci, že bůh je vesmír, a ten prostě jenom je a bez institutu boha se obejdeme. Pravda, Vesmír nemá žádné cíle ani vědomí a do osudů lidí nezasahuje (ve smyslu tomu dám a tomu ne) a s tím se smířit není snadné. Více tím totiž vynikne nespravedlnost světa. Bože, že už beru Tvé jméno nadarmo, už zase žvaním.