Barevný světLidé, jsou jediní tvorové na této planetě, kteří jsou stále s něčím nespokojeni a stále něco hledají. Nejsou spokojeni se svým platem, svým vzhledem, váhou. A nebo s partnerem, se svým zdravím, s životním stylem nebo rytmem. Pořád chtějí něco lepšího a myslí si, že pak budou šťastnější než teď. Lidé se už prostě neumí radovat z nového dne, nevidí svoji krásu, neváží si jeden druhého pro ty krásné drobnosti, pro dobré vlastnosti, které mají. Neváží si svých úspěchů v práci, neváží si přátelství, neváži si toho, že žijí, že mají děti, které je zlobí a dělají vylomeniny, protože to děti dělají. Berou to jako samozřejmost a zároveň hledají něco, co by tuto samozřejmost změnilo k lepšímu. Ale co je lepší? Víme vůbec co máme a co hledáme? Vlastně celý život hledáme jen sami sebe a přitom si neuvědomujeme, že to nejlepší je právě teď a tady. Spoléháme na nějakou šťastnou budoucnost, ale to štěstí je právě v přítomnosti, která nás k té budoucnosti dovede. Stále vidíme jen ty špatné stránky života, neuvědomujeme si, že život není jen černý nebo bílý, že je hodně barevný a ty barvy života právě způsobují to, že jsme každý jiný, že každý vidíme štěstí v jiné barvě. Když se potkají dva takoví lidé, jejichž barva života je stejná, můžeme říct, že je to opravdu velká náhoda, protože tak dokonalá shoda by se dala vyčíslit matematicky 1 ku 1 miliónu. Takže jsme zpátky na začátku, hledáme dokonalost, štěstí, lásku a přitom stačí jen přimíchat trochu barvy do našeho života.