co víc si mohu přát, než aby mne večer a ráno nerušila ani jedna spolubydlící, byla neděle a já se nemusel honit do práce a tudíž se mohl v klidu dosyta vyspat. No, to určitě. Když pomineme nekvalitní spánek z důvodu ucpaného nosu chronickou rýmou, tak jsem se v pět ráno vzbudil, jako že slyším pípnutí mobilního telefonu. Mám nastaven tichý režim a přesně takhle zní jak volání, tak doručená zpráva. Telefon byl rozhodně vypnutý, takže se dá předpokládat, že nezvonil. Že by přelud? Když jsem konečně začal usínat, tak se rozezpíval kos. Tedy, pokud se mi to už nezdálo. Na ptáky ovšem jaro přichází, žluny buší do kmenů o sto šest a nějaké sovy houkat už jsem také slyšel.
Konečně jsem se donutil zalepit pláštěnku. Patrně do ní zatéká (tedy, zatéká do ní určitě!) šitými spoji, jejichž podlepení je již poněkud chatrné. Koupil jsem si jakési záplaty ve šroubotvaré krabičce a začal očistou dotčených míst. Jako správný slabomyslný hlupák lihobenzínem. Výsledek byl jak náleží, vodoochranná vrstva se začala loupat. Takže záplaty jsem byl nucen patřičně zvětšit a koupit další ruličku, opět za 200 KČ. To dohromady dělá už málem polovinu ceny nové pláštěnky. Navíc jsem podlepoval zevnitř, což byl možná další znamenitý nápad, jak se zbytečně namáhat. Ty první záplaty se mi moc dobře přilepit nepodařilo, mám tam dost faldů, ale uvidíme. Možná to bude nakonec jedno. A nebo se to tím rychleji odlepí. Uvidíme, můj milý deníčku, však uvidíme.