už jsi si jistě všiml, že jsem nějak navýšil počet příspěvků na den. Je to tím, že jsem jaksi rozklížený a tímto se snažím o nápravu jakousi arteterapií. Z nesoustředěnosti dělám zmatky, včera jsem šel do Ponrepa na film od 17.30 a až když představení nezačalo jsem seznal, že začínat má až v 19.30. Dost mne to zaskočilo, chvíli jsem nevěděl, co dělat. Nakonec jsem zajel do Arkád podívat se na jeřáby pro Kubíka. Je deset tisíc hodně? Do nákupní galerie by jich to chtělo sto tisíc, aby to mělo patřičný objem. Pak jsem šel něco zhltnout do DČ. Byl tam nějaký nazrzlý roztomilý mladík zajímající se o origami. Nemohl jsem se mu dlouho věnovat, musel jsem jít urvat místo do kina. A zase jsem vytrousil lístek ze zadní kapsy kalhot. V čajovně jsem ho ještě měl. Nesmím ho tam prostě dávat. Film měl mít stopáž ani ne dvě hodiny, tak mi připadalo podezřelé, že začíná už v 19.30. Právem. Mluvený úvod se protáhl na třičtvtě hodiny, což o to, paní mluvila k věci a zajímavě, ale překlad do AJ celou věc značně zdržel. Bylo narváno, sedělo se i na schodech, jednak kvůli doprovodným seminářům a také kvůli hudebníkům. Hudební doprovod mne příliš nenadchl, zato český němý film v lubitschovkém duchu z roku 1927 ano. Mezititulek: Člověk nemusí být korupčníkem, aby byl po krk v bahně. Následoval záběr na Vlastu Buriana ve vaně s rašelinou. Jak vidno, toto byl jeho oblíbený skeč. Po zkončení filmu jsem se snažil prchnout co nejrychleji, mládež na schodech snad ještě nezjistila, že představení už neprobíhá, takže jsem byl trochu bezohledný. Bylo pozdě, ještě jsem potřeboval cvičit, zvláště když jsem kvůli tomu vytřel podlahu, aby mi neklouzaly podrážky a doufal jsem dostat se do postele před půlnocí. Marně.
Také jsem byl cvičit, tentokrát mne ten člověk docela zničil. Bolí mne celé tělo.