Ksukolznovu    (53/190/65)

– Plzeň-město
Sen Můj milý deníčku,
zdál se mi sen a sice šlo o novinku. Byl to napínavý krvák, to by nebylo nic nového, ale tentokráte šlo o zámecké panstvo naháněné na společenském setkání za účelem znásilnění. Když si jakási vystrašená slečna komusi stěžovala, že by chtěla ven z uzavřeného zámeckého areálu (včetně parku), byla ubezpečena, že venku je to ještě horší, že venku teď řádí chátra a ta že ber kde ber si servítky nebere. Že tady, jakkoli hrozné, je to přeci jenom kulturnější.
Také trpím nějakou sklíčeností (hezké slovo z překladu raných prací Jany Austenové), navíc v podstatě bezdůvodné a nějak nejsem dost filozof, abych se nad to povznesl.
Dále jsme dostali odměnu za listopad a prosinec. Hodilo to asi tisícovku. No pořád lepší než drátem do oka, původně jsme neměli dostat vůbec nic.
Včera jsem zkusil kondiční sebeobranu v Taiji akademii. No, nevím nevím, ale asi to alespoň na čas zkusím. Mohlo by mi to přinejmenším zvýšit obratnost. Nejen klokan mi dal zabrat.
Zkusil jsem si najít, co tak nabízí internet o Soosu. Věsměs samé blbosti v čele s nezničitelnými bahenními sopkami (ano, vím, jsem jakobinista, když mi to vadí), ale opravdu kapitální je tato věta ze stránek www.ceskehory.cz: Velkou vzácností je tady slanomilná orchidej korálice trojklaná. Nebesa, jak je vidět, čím větší blbost napíši, tím spíše bude můj článek viděn a čten. Zato můj článek nikoho nezajímá. Tady ne že bych tam nepsal blbosti, že můj milý deníčku. Ale stejně.