vždy jsem tvrdil, že usáci jsou v psychologii opravdu dobří a je možné, že za tím vězí jediný člověk. Na jeho vrub patrně padají nejzásadnější objevy o tom, jak je člověk snadno ovlivnitelný okolím. Všichni Nacisté totiž do omrzení opakovali, že přeci nemohli jednat jinak, vždyť to byl rozkaz, až tento člověk dokázal, že tomu tak skutečně je. Tak i dnes, většina lidí věří propagandě (rozumněj lžím, můj milý deníčku) o Ukrajině a Rusku, ačkoliv důkazy má takříkajíc pod nosem. Prostě dostatečně vytrvale opakovaná lež se stává pravdou.
Matce vyměnili vysloužilé koleno za nové, umělé. Operace proběhla 18. prosince 2014. Ano, můj milý deníčku, skutečně osmnáctého prosince, takže z nemocnice se nechala propustit 23.12.2014. Nabídli jí sice, že může ležet v nemocnici na chirurgii, neb ortopedie na vánoce zavírá, ale rehabilitaci že bude mít až 29.12. Takže pochopitelně na reverz odmítla. V Německu to prý je tak, že z operačního stolu jde člověk na měsíc na rehabilitaci a pak na tři týdny do lázní, domů se tudíž vrátí už v provozuschopném stavu. Matka prodělala jednu rehabilitaci v pondělí 22.12. a 23.12. jí rehabilitační pracovnice sdělila, že když jede domů, tak jí nebude cvičením už trápit. Nášlap má sice povolený na 50% a chodí o francouzských holích, ale i tak se musí stále obskakovat, třikrát denně pomáhat se cvičením, do sprchy, prát, žehlit, uklízet, mít nádobí, vařit kávu, nakupovat atd. Ještě že je otec v důchodu, ale i tak si sáhne na dno sil. Matku noha pořád bolí, pracovat ani lehce v sedě nevydrží a za jednu rehabilitaci se správnému cvičení člověk nenaučí, že. Trochu pomohla sousedka, rehabilitačka z lázní, ale tu také nelze otravovat pořád. Jsem, můj milý deníčku velmi, ale opravdu velmi rozezlen na naše zdravotnictví. A moje operovaná noha na křečové žíly vypadá v podstatě stejně jako před operací. A začala hrozně svědit. Hahaha.