začal jsem lepit Kosmosféru. Kam se hrabe Kawasakiho bludiště. Asi ji budu lepit také celý rok, pokud ji vůbec slepím. Pověst čajovny U dvou šálků je nevalná, platí za nejhorší v Praze. Byli jsme v čajovně U kostela. Stejný majitel, podobná kvalita. Dali jsme si zázvorový čaj a jídlo. Já si dal kuskus se zeleninou a byla to hrubá chyba. Všechna zelenina byla konzervovaná, navíc ty konzervy byly už hodně dlouho otevřené. Zvláště olivy mi nesedly. Naneštěstí jsem je zhltl všechny najednou. Měl jsem si dát tousty se sýrem. Je to celkem čitelné. Kdo tam chodí? Mládež závislá na tabáku dát si vodní dýmku plus nějakou limonádu k tomu. Nejdražší tamní jídlo, kuskus za 90 KČ jistě ne. Řešení by bylo snadné, stačí používat čerstvou zeleninu, ta vydrží nějaký ten den, paprika dokonce rozkrojená. Jenže majitelé asi podléhají dojmu, že konzerva déle vydrží. Ano, dokud se neotevře, pak se rychle zkazí.
Také jsem se tu s někým chvíli dohadoval, až jsem dospěl k pozoruhodnému závěru, že jde o člověka, který klidně bude dělat, to co ostatní (např. posílat Židy do plynu atd.), jen když nebude vyčnívat a klidně se k tomu hlásí a ani se nestydí. Říká tomu nezabývat se prkotinami. Z něho by byl výtečný nacista. Chytrý, bezcitný a nebezpečný.
Minulý týden jsem byl v sauně nejmenší, teď jsem zkusil největší. Uvízl jsem v Labyrintu na dvě hodiny, nechal se oslnit jedním z návštěvníků, dospěl k závěru, že o hubeňoura nikdo nestojí a odešel s prázdnou. Lépe řečeno s plnou. Prostě trapas. Za třista korun.
Jedna ukázka z Huga: Neboť láska je jako strom, roste sama od sebe, zapouští hluboko kořeny do celé naší bytosti a zelená se často na zříceninách našeho srdce. A nevysvětlitelné je, že čím je tato vášeň slepější, tím je houževnatější. A nikdy není pevnější, než když není podložena rozumnými důvody.
No byl to svrchovaný romantik, málo platné. Dnes bychom řekli, autor bestselerů.
A ještě něco, pomalu dokončují vlakovou zastávku na Kačerově. Opravdu chvályhodný počin. Stejně jako zastávka na Podbabě.
Trochu podrobněji: skutečně je tam místy zima, ale když se člověk nahřeje v páře, dá se to přežít. V páře jsem se prodíral bludištěm a když jsem se konečně dostával ven, kdosi na mne šáhl. Z leknutí jsem vykřil, ten druhý si to buď vyložil, jako že jsem netýkavka, nebo ho otrávilo, že ho mám malého a ztratil zájem. Nebo obojí. V odpočívárně s obrazovkou jsem chvíli honil jistého udělaného muže s pořádně tvrdým údem (na jeho popud). Vadili mi stále procházející chlapi, takže se mi nepostavil. Veřejný sex zjevně není pro mne a ještě teď mne polévá hrůza, kdo mne tam viděl. No jistě, úplně všichni. Ach ouvej. Pak ho to přestalo bavit a odešel. Jeden návštěvník mne ovšem zcela oslnil. Takovou smylsnou touhu jsem už dlouho necítil. Chlípný, vzrušující obličej s fousky, vyzívané polohy, ať v sedě či vestoje, nakonec jsem byl schopen vidět jen jeho. O mne ovšem nejevil zájem, dokonce byl myslím otrávený, že ho tak trochu pronásleduji. Nakonec je prostě Labyrint docela malý. Byl tam se svým přítelem, ten na mne něco zkoušel, jen nevím co. Vždy když jsem ho viděl, upravoval si ručník tak, abych viděl jeho pořádnou výbavu. Ovšem takového obra, jako jeden borec v kině asi přeci jen nemá. I když, vztyčeného jsem ho neviděl. Ten borec v kině by možná nebyl proti, abych si sáhl, škoda mé nerozhodnosti. Nebesa, taková příležitost, doteď jsem si myslel, že se takové údy vyskytují jen v pohádkách pro dospělé. Když byli ti dva spolu, měli se k sobě a něco si stále šuškali (pomlouvali mne, vnucuje se). Jakmile se rozdělili, jejich chování se změnilo a začali se chovat vyzívavě, dokonce si ho i nenápadně honit. Toho hezčího, co mne vysloveně přehlížel, jsem nakonec potkal u soukromé kabinky jak vyhlíží případné zájemce. Možná jsem to měl alespoň zkusit. třeba by se slitoval. Takhle se z toho budu dlouho vzpamatovávat. Jdu honit, co mi zbývá.
O týden později. Zkusil jsem to ještě jednou, chvíli to bylo zajímavé v páře. Ovšem, asi je to tam o hubu, na stěnách, sedátkách i podlaze může být nalepeno všelicos nezdravého. Když jsem vyšel ven, zjistil jsem, že mi někdo šlohnul ručník. Není divu, byl čistý a především suchý. Naštěstí si lze ručník za 20 KČ usušit na baru. A nebo říct něčí číslo. Když ho chci usušit na cizí účet.