Už jsem se ti myslím chlubil, že nám málem pod okny zbudovali venkovní posilovací stroje. Nedávno je oplotili, což se vzhledem k volně se potulujícím muflonům dalo čekat. Se spolupracovnicí jsme přemýšleli, co je to za odporná prkna, která na plot použili. Můj milý deníčku, kdepak prkna. Ty útvary jsou z umělé hmoty a navíc podle všeho odpadní. No to jsou mi věci.
Tuhle, jak byly poslední hezké dny, jsem se vypravil do Šárky. Když si odmyslíme davy lidí, tak to bylo hezké, dokonce jsem ke svému úžasu viděl kvetoucí modřenec chocholatý. A nějací mladíci se nechali fotografovat na vysoké skále, tak jsem na ni vylezl také. Opravdu kruhový rozhled. Pěkné.
Na vernisáži jsem sbalil tamarind. Docela zajímavý plod, i na setkání jsem s ním měl úspěch. Když jsme u setkání, okoukl jsem Kosmosféru a nevím nevím. Nicméně už nemám žádnou výmluvu. Ach.
Tuhle se mi vrátily katastrofické sny. Tentokrát neútočil atomový výbuch ale láva, která nepřípadně ohrožovala město s hotelem, kde jsem zrovna pobýval. Zato určitě mohlo ono video z Havaje, jak se láva valila na městečko. Když jsme u videí, úplně jsem propadl youtube. No počítej, můj milý deníčku, se mnou: Dva roky prázdnin hodina a čtvrt, Dvacet tisíc mil pod mořem dvě a půl, Velká solární hodina, Stendhal hodina a půl, Plautus hodina a to nepočítám Poirota. Také se u nás dějí věci. Nejprve jsem čtyřikrát neměl mimo kontrol žádné pozitivní trombofílie a teď dvakrát po sobě jak přes kopírák, jen s tím rozdílem, že homozygot si prohodil na gelu místo s heterozygotem. Ještě že tak, jinak bych už pochyboval. A z NSG je pěkný trapas. Co naplat.
A mimochodem, můj milý deníčku, co to má být za nemrtvého terminátora u Máje? Říkám: Brrr!