Moje cesta od masa k ovoci12. října 2014 mi bylo 37 let. Když se za svým životem podívám zpět, vidím pestrou směsici kontrastů a paradoxů, experimentů i hazardů, propadů i zázračných obratů…
,,Je to jenom jízda”
14 let jsem užíval různé drogy a omamné látky. První byl v 17 pervitin, pak přišel alkohol a marihuana, kokain, lysohlávky a extáze. Od patnácit do pětadvaceti jsem kouřil cigarety. Nejdéle jsem užíval pervitin a marihuanu, a to do mých 31 let. Od malička jsem jedl především vařenou a pečenou standardní stravu, plnou masa, vajec, sýrů, mouky a mléčných produktů. Zeleninu jsem neměl rád a ovoce jsem jedl pomálu. Vždycky jsem se ale hodně hýbal, hrál jsem především aktivně fotbal. S tím jsem přesto kolem 22 přestal a vydal se z mé rodné vsi na cestu do světa, do města, kde jsem se blíž dostal k drogám a dalším životním experimentům.
Vyrůstal jsem ve Višňové u Frýdlantu, na severu Čech, potom jsem se na tři roky přestěhoval do Liberce a po něm do Prahy, kde žiju dodnes. Do 31 let mého života jsem se o stravu v podstatě nijak nestaral, jedl jsem to, co mě naučili má mamka a společnost. A to mi vlastně i chutnalo. Takže především salámy, klobásy, vepřové medailonky s pečeným bramorem a tatarkou, smažený sýr s hranolkami, párky s kečupem, sušenky od Sedity, jogurty, zrající sýry, knedlíky, kolínka. Pil jsem pivo, pepsi colu, sprite, ochucené minerálky a lil jsem do sebe litry energy drinků, protože jsem se pořád cítil unaveně a bez šťávy. A v tuhle dobu jsem začal víc přemýšlet a zajímat se o změnu mého života. Uvědomoval jsem si, že jestli budu takhle pokračovat dál, moje tělo to nevydrží. Dávalo mi to také najevo prvními náznaky jako bolestmi kostí, plic, ledvin, jater, hlavy, stabilně ucpaného nosu, rozmlženým zrakem, pálením žáhy a zrychleným tlukotem srdce. Díky drogám se bortily i mé vztahy a mé vlastní sebevědomí, čistota a vnímavost ke světu. Věděl jsem, že se musím změnit, a to jsem také udělal.
Nejdřív ze všeho jsem skončil s pervitinem a marihuanou, ke které jsem se potom ještě párkát vrátil, ale už jen v krátkých etapách. A začal jsem se zajímat o stravu. První byla dělená strava i s masem, kterou jsem převážně vařil. Začal jsem běhat a číst a otevřel jsem mysl duchovním naukám z východu. V nich jsem se setkal s myšlenkou vegetariánství, které jsem ale neuměl přiložit větší váhu, dokud jsem na ulici v Dejvicích nepotkal kluka z hnutí Hare Krišna. Rozhovor s ním mě inspiroval natolik, že jsem zašel do jejich restaurace Govinda a jelikož jsem z jejich kulinářského umění, festivalu chutí a sytosti jídla byl absolutně nadšený, rozhodl jsem se, že už maso jíst dál nebudu.
Po roce a půl jsem se ale i na vegetariánské stravě cítil těžce a unaveně. Z mléčných produktů jsem byl zahleněný a energii jsem opět doplňoval různými energeťáky, na kterých jsem byl v podstatě závislý. Znovu jsem se tedy zajímal o nějakou změnu a tehdy otevřely v obchodním centru na Andělu veganskou restauraci Loving Hut. V té době jsem tam chodil do fitness centra Holmes Place, které bylo hned vedle, tak jsem vždycky po tréninku zašel na jídlo. Byl jsem nadšený, co se čistě z rostlinné stravy dá udělat. Mluvil jsem i s lidmi, kteří tam pracovali a tyhle rozhovory mě přesvědčily o tom, že se vzdám všech živočišných produktů.
Přešel jsem na veganství, které mi dalo to, po čem jsem v tu dobu volal. Více pocitu lehkosti a energie. A také, z čehož jsem byl upřímně překvapený, více síly. Byla to krásná etapa mého života, ve které jsem skutečně pocítil výraznou změnu a protože jsem byl spokojený, říkal jsem si, že už dál měnit nebudu. Po roce mého veganství mě na internetu začal oslovovat kluk jménem Dimas. Kvitoval, že nejím mrtvoly, ale doporučoval mi, abych zkusil živou stravu, na které on sám už tři roky byl. Já si v té době užíval své zóny veganského pohodlí chutných vařených asijských jídel a tenhle člověk mi připadal jako příliš vyhublý podivín. Přest z něj vyzařovalo něco jiného, než jsem doposud znal, a to mě přitahovalo natolik, že jsem se s ním setkal osobně. Hodinová procházka s tímto krásným člověkem od břehu Vltavy na Vyšehrad a jeho čistá energie, pleť a zářivé oči mě přesvědčili o tom, že se vzdám i vařené stravy a přejdu na vitariánství. Druhý den jsem vyprázdnil ledničku, zajel do Holešovic na tržnici, nakoupil spoustu ovoce a zeleniny, ořechů a semínek, cestou se stavil v knihkupectví pro knížku 12 kroků k syrové stravě a začal etapu mého života, o které se mi ani nesnilo.
Ta vlna lehkosti a vzrůstající energie mě doslova nakopla. Zrychlily se mi reakce, běh, pročistily se mi myšlenky, zvýšilo se mi vnímání, má senzitivita. Absolutní nástřel a totální očista organismu. Lítalo ze mě všechno, co jsem do těla za tu dobu naskládal a co samo nebylo schopné odstranit. Pak ale přišel absťák, a to jak na vařená jídla, tak sociálně-společenský. Ozývaly se staré chutě, tedy paraziti, kteří z nich byli živi a přišlo prozření v tom, že najednou nemám kam pořádně zajít, abych se dobře najedl. A na to jsem byl opravdu zvyklý. Obojí ale ustalo, chutě na vařenou stravu jsem zvládl stejně jako odvyknutí pervitinu a na facebooku jsem objevil komunitu lidí na raw food, kteří se pravidelně scházeli ve vitariánské restauraci Jelica. Krátce na to otevřeli také na Žižkově Secret of Raw a vše bylo zase tak, jak jsem to měl rád. S bonusem stále narůstající energie a sílícího pocitu zdraví a svěžesti. Změna přišla opět po roce, v letním červenci, když jsem zašel intuitivně do knihkupectví U Džoudyho, kde na mě zasvítila knížka Nejzdravější výživa. Mrknul jsem na obal, viděl čerstvé ovoce a bez rozmýšlení ji koupil.
Otevřel jsem ji, přečetl ji jedním dechem a absolutně nadšen jejím obsahem, který pojednával o plodech, jsem přešel na frutariánství. A přišla další vlna ještě větší energie a velmi snesitelné lehkosti. A tahle vlna stále pokračuje. Frutariánem jsem druhým rokem.