Udo měl rád němčinu. Byl to trochu Odysseus ze středu Evropy. Moc se v sobě nevyznal (Záhady Udolfa četl s potutelným úsměvem), na svou bludnou pouť vyrážel jen se slepými mapami. Pak ale zkusil napnout plachty otevřenosti a vyplul hlouběji do vod vlastní mysli. Stal se psychonautem - a zapomněl německy.
Pokusil jsem se o sobě něco vyplodit, ale je to strášně dlouhé, takže doporučuji přeskočit - elá hop!
Vždycky jsem se divil, čím vším se dovedou lidé nadchnout, co vše slouží lidem za obskurní koníček, až jsem si uvědomil, že sakra vlastně žádný nemám! Že o sobě nemůžu s čistým svědomím prohlásit, zajímám se o to a to a jsem v tom skutečně dobrý! Nula všech nul! Tak dlouho se zajímá o vše, až neumí nic! Až jsem po dlouhém vakuu vymyslel tři zástěrky této strašné skutečnosti: baví mne lidé, slova a svět.
Fascinuje mne ŽIVOT ve svých proměnách od pišišvorů k velikánům a v jeho středobodu lidé. Kolem mne, na druhé straně zeměkoule, drátu nebo obrazovky. Mám rád je poznávat, pronikat do jejich složitosti, hledat klíč k jejich vědomí, vnímat svět jejich očima. Už proto jsou mi nezajímaví lidi jednoduší, kteří se nechají strhnout davem, bez vlastní osobitosti, kteří po sobě nezanechají v profilu ani vlastní čárku a myslí, že o sobě prozradili "dost"...
Mám slabost pro VESMÍR slov, písmen, znaků a symbolů. Oněmím při pohledu na krásný text, starou německou frakturu, knihy srovnané v policích. Vím, že z nich v životě nepřečtu ani zlomek, ale ten pohled sám o sobě je uchvacující! Vlastním menší sbírku něco přes dvaceti slovníků a slovníčků, ale sám žádný jazyk žel pořádně neovládám, vymyslel jsem si a zase zapomněl několik "tajných písem", miluji šifry a šifrovací hry!
A byl bych za ignoranta, kdyby u těchto okruhů výčet skončil, zajímá mě výše vybásněné A VŮBEC všechno. Všechno a nic současně, prostě tragédie. Je mi vlastní být na světě spokojený, najít si svou radost v bláznovských maličkostech. Rád sleduji vlastní ruku, jak píše, klade na papír zelená písmena, rád sleduji lidi, jak žijí a tyjí, rád sleduji svět, jak se točí kolem mne, stejně jako kolem každého dalšího z nás.
"To nemá hlavu ani patu," řekl Králíček.
"To nemá," řekl Pú skromně. "Ale mělo to, když jsem začal. Ale pak se s tím něco stalo."
*
K mým oblíbeným koníčkům patřila taky lamentace nad tím, jak málo člověk může poznat sám sebe. Nepozorovaně však můj koráb vklouzl do vod vnitřního světa a já se z argonauta stal psychonautem. Od té doby o sobě sice nevím všechno, ale přestal jsem si alespoň vědecky dokazovat, že se nic dozvědět nemůžu. Nahmatal jsem začátek lana a zkouším, kam asi vede. Musím říct, že velmi důrazným nakopnutím tímhle směrem byla kniha o typologii osobnosti (MBTI). Takových knih a typologií je hodně, jistě. Když ale potkáte dobrou knihu o dobré typologii, je to pravý poklad. Co tedy pravila kniha?
INTP
I jako introvert. To není nadávka! Znamená to jít raději do hloubky, než povrchně klouzat, znamená to spíš jedno důkladně než mnoho polovičatě.
N jako intuice. Je to myslet v eventualitách, chápat abstraktně, mluvit obrazně, nahlížet z konceptu.
T jako myšlení. Jako logické myšlení. Jako pobíhat po robustní stavbě logiky z patra důsledků do patra příčin a jukat z různých okýnek na širý svět.
P jako vnímání. Pozorovat, vyzvídat, těkat. Mnohem spíš než rozhodovat, soudit, uspěchat.
Tu mě máš jako na dlani, ale člověk je víc než čtyři písmenka. Někdo bláhový vymyslel, že protiklady se přitahují. Mno nevím. Osobně to pociťuju spíš tak, že čím víc písmenek společných, tím přitažlivější osoba jest :) .
Aktualizace: hodně by mě zajímalo, jací jsou kluci INFP nebo INFJ... nějací dobrovolníci? :))
"Všichni jsou vlastně hodní. Aspoň já si to myslím," řekl Pú. "Ale nejspíš nemám pravdu," dodal.
"Být na světě může přijít draho, ale v ceně je zahrnuta také každoroční projížďka kolem Slunce!" (A. Brilliant)
P.S.: Možná máte pocit, že se vám směju, ale já se směju na vás!
Lidé, kteří mě moc neznají, se diví, čemu se pořád směju. Lidé, kteří mě znají dobře, se ptají, proč jsem najednou tak smutný.