Co byl tvůj život? Opouštěl jsi známé pro neznámé.
A osud tvůj? Usmál se na tebe jen jednou a tys při tom nebyl.
Vladimír Holan občas psal i celkem srozumitelné verše. Ale jenom občas.
A ještě jednou Faulkner a jeho výkřik čiré beznaděje: Nikdo vám neublíží. Dovolte těmto dobrým mužům, těmto otcům a manželům, aby vyslechli to, co musíte říct, a napravili příkoří, které jste zakusila. Tak z této věty mi běhá mráz po zádech a svírá se mi děsem žaludek. A takové je a bylo USA. I ve vztahu k okolnímu světu. Putin nehopká jak my pískáme, tak by bylo nejlepší, aby šel od válu, i kdyby ho měl někdo odpravit. Já říkám fuj, fuj a potřetí fuj.
Chceme spustit brca a byl tady jeden poradce, nevím už přes co, neb v té společnosti mají poradce snad přes všechno. Víš dobře, můj milý deníčku, že se obvykle k podobným výlevům nesnižuji, ale byl opravdu slaďoučký. Nebesa, život je tak nespravedlivý. Nezbývá než vykřiknout se Saudkem: "Ten je krásný, toho chci!"
A ještě tu mám jedno shrnutí Martina Kollera. Děkuji, lépe se vyjádřit nelze:
Stačí připomenout i slavnou zeď v Matiční ulici. Naše republika a její občané se stali terčem nenávistného obviňování z rasismu jen proto, že chtěli minimalizovat kontakt s lidmi, kteří mnohdy postrádali základní civilizační návyky. V Británii o tom dokonce natočili urážlivý film. A vše končilo tím, že britská vláda si postavila na letišti v Praze kontrolní stanoviště, aby zabránila obětem českého rasismu cestovat tam, kde bojují za jejich lidská práva.
Ve Fio bance mi řekl, že prostě musím přijít v čase 9-15.30, takže se prodej akcií odkládá na neurčito. Asi to zkusím na podzim doma v Chebu.
Vyšehradská skála z řeky je opravdu působivá, ale to je asi vše, co k tomu chci říci.