Vynořují se mi vzpomínky, na věci které jsem nikdy neprožil. Proto chodím pomalu, klidně a snažím se, ať moje prsty dopadají na správná písmena. Jsem klidný, konečně! Už si nepřipadám jako bych uvnitř umíral. To je dobře, ne? A mám chuť sice malou, ale přesto chuť zkusit začít znovu a zapomenout na to, že tohle i jiná města mohou být občas smutná stejně jako já. Chci cítit, že se měním, alespoň trochu, nebo klidně i víc. Doufám že někdo jednou vymyslí lék proti egoismu. Myslíš si, že se člověk zamiluje jenom proto aby nezůstal sám? Co se stane se sny, které se nám nesplní? Někam přece musejí odejít. Myslím si, že sny nejsou nic víc než jen záminka, obrovská záminka k tomu, abychom vůbec mohli žít. Proto se někdy promění na smutnou vzpomínku na to co jsme nikdy neudělali. A to je špatně!
Ramón Salazar ,,PIEDRAS,,