když jsem se vracel z úspěšné výpravy na kruštík ostrokvětý, seděli ve vlaku jacísi anglicky mluvící junáci. Když zrovna nevedli řeči o sexuálních praktikách homosexuálů (jeden se z toho až zajíkal a pořád si tam sahal, jak ho takové řeči vzrušovali), hráli zajímavou hru. Jeden měl internet v MT a vždy se zeptal na nějaký zeměpisný údaj, např. kolik obyvatel má Burkina-Faso nebo jaké je hlavní město Hondurasu a ostatní měli říci svůj tip, aby se vzápětí dozvěděli správné řešení. To jsem docela koukal. A bylo nechutné vedro. A jak jsem hledal drobnokvět v Děčíně, tak jsem vrazil hlavou do mola. Bouli mám ještě teď. To správné místo bylo ovšem špatně přístupné, takže jsme se museli brodit. Špinavým Labem a ještě mnohem špinavější Ploučnicí. Vody bylo asi po kolena, zdála se teplá, ale úředně měla jen 24 stupňů. Když jsem z vody vylezl, plosky nohou jsem otřel o sečený trávník a chvíli se sušil na sluníčku, aby UV trochu pohubilo bacily, které v té vodě byly. Jinak to bylo docela příjemné a měl jsem si to dát v Morávce, možná bych měl i ten židoviník.
Dnes jsem si dal v jídelně ovocný salát s vodním melounem. No moc dobrý nápad to nebyl, uvidíme, zda přežiji bez újmy, dal jsem pro jistotu dvojitou dávku laktobacilů. Můj oblíbený zelný totiž neměli.