tak jsem se vrátil z Ostravy, na rozdíl od Hrůzy bez úhony (však jsem také nelezl do Stodolní), koně máme, zato ten náš domácí tamaryšek nemám, kotvici a nepukalku ano. Ta nepukalka ovšem nebyla zadarmo, dobíhal jsem vlak a kdyby neměl zpoždění, tak bych ho nedoběhl. I tak jsem toho měl dost. Už nejsem nejmladší, že můj milý deníčku.
Jinak Ostrava je pěkné město, se spoustou technických památek a zajímavé novodobé architektury, často propíraná Nová Karolína je podle mne v pohodě, tamní velký vzdušný prostor je příjemný, lávka je skvělá, jen mi připadá podivné, že je do kopce, když pak člověk stejnak musí dolů ze schodů. Za nejlepší nápad považuji záchodky bez dveří, jen se zahnutými chodbami, takže odpadá otevírání dveří, jejichž klik se pravda docela štítím a tak většinou chvíli čekám, zda se jaksi sami neotevřou. To se mi opravdu líbí. A na trávníku u točny trolejbusů jsme viděli ropuchu zelenou, ve městech běžný to zjev. Je docela roztomilá.
Zpět jsem se vracel s Jančurou. Byl to pro mne zajímavý zážitek, lístky se zde nekontrolují, což je sice fajn, ale nemohl jsem takový lístek vrátit, nebo možná mohl, ale nevěděl jsem jak. Nakonec musím říci, že tyto vlaky ze všeho nejvíce připomínají pojízdný bufáč, něco ve stylu McDonalda s donáškou a na kolejích. Až mi bylo vlakové čety líto, jak pořád běhali sem a tam. Ale chápu, že lid obecný tohle miluje, nechat se obskakovat za svoje peníze. A čím méně za to zaplatí, tím lépe, že. Vozy jsou pěkné, však jsou to také bývalé vozy první třídy, ale za hlavní přednost považuji deklarovanou čistotu (a vcelku i dodržovanou, rozhodně jeho vlaky nepáchnou stoletou špínou). Na tomto poli mají ČD ještě hodně co dohánět. Kdysi jsem viděl, jak si strojvůdce pulíroval malý motoráček včetně stolků i oken sám. Možná by se měly ČD vrátit k tomuto způsobu údržby vlaků. Dnes na to mají vysoutěženou úklidovou společnost, která to vezme od podlahy z jedné vody na čisto.
Dnes se nalézám v bublině pokřivených siločar, mimojiné v jejich bezedném chřtánu zmizla jedna DNA, což je záhada veliká. Kolega byl skutečně nemocný, doufám, že mne nenakazil, to by se mi věru nehodilo. Zvláště, když tu mám být zítra sám a chystán na sobotu velkolepý výlet. A začínám se cítit všelijak . . .