dostal jsem dobrý tip na merlík zední v Podolí, takže jsem se v sobotu vypravil plavat na tamní plovárnu, o které se tvrdívá všelicos. Nějaké pohledné naháče jsem tentokrát viděl, jeden starší, ale vůbec ne k zahození vysílal jasné signály, téměř jistě na mne. Škoda že na tyhle náhodné známosti, navíc na veřejných místech k tomu neurčených moc nejsem, mohlo to být zajímavé. Ale vyvolalo to u mne po čase divoké sny.
Obě naše úhlavní nepřítelkyně jsou pryč, takže máme dočasně pohov. Jaká nádhera! Ale jen na týden.
Včerejší průtrž byla opravdu pořádná, potok se už už vyléval ze břehů, okamžitý úhrn byl k oněm slibovaným 50 mm. Bylo to drsné, venku bych být nechtěl. Nejsem nerozpustný. A je otázka, zda to pomůže proti suchu. Snad na Hrabanovské černavě, ta by si smlsla.
Čtu teď, můj milý deníčku, Svatyni od Faulknera. Zajímavé, i když obtížnější čtení, svrchovaně současné:
Ale já znám takové typy, jako jste vy. Poctivé ženy. Příliš dobré na to, aby měly něco společného s obyčejnými lidmi. V noci utíkáte za klukama, ale chraň bůh když se objeví dospělý chlap. Berete všechno, co můžete dostat, ale nedáváte nic. "Já jsem poctivá holka, já tohle nedělám." Utíkáte s klukama, utrácíte jim prachy za benzín, za jídlo, ale pokud se na vás nějaký chlap jen podívá, tak omdlíváte, protože váš táta je soudce a vašem čtyřem bratrům by se to nejspíš nelíbilo.
Ano ano, známe takové typy a víme jak končí, když se ocitnou samy v bytě s nadženými mladíky. Nejdříve dojde na nevyhnutelné, pak taková poctivá dívka začne hrozit znásilněním a následuje nevyhnutelné. Výsledkem je několik zmařených životů.
A Ostrava se blíží jako černý přízrak . . .