tak jsem tuhle jel do Českých Budějovic, to jsou 2,5 hodiny vlakem, takže jsem skládal jednotky na Kosmosféru. Na Smíchově přistoupili dva odrzlí obejdové, ten jeden měl hroznou rýmu, takže ač nerad, stěhoval jsem se. Ve vedlejším kupé jsem donutil slečnu dát nohy ze sedačky, neb jsem potřeboval místo u okna, kde je stoleček. Jak víš, můj milý deníčku, určité úkony při skládání jednotlivých dílků vyžadují použití podložky. Jenže v tomto kupé měli otevřené dveře na chodbu, takže problém s bacily vyřešen nebyl. I stěhoval jsem se podruhé, tentokráte jsem donutil k sundání nohou jakéhosi mladíka, vystupujícího ve Veselí. Vystoupil jsem v Budějicích a jak tak koukám na zpáteční vlaky, oslovili mne dva policisté v civilu a kdo že jako jsem, a co mám v batohu a co že je to za žluté balíčky. Naštěstí jsem měl ssebou kopii návodu, je to napůl v japonštině a ta každého zmate. Ještě jsem jednu jednotku musel rozbalit, aby bylo vidět, že v ní nic není a to už dorazil můj kontakt. Toho také legitimovali, ale až u jeho auta, kde mu nakonec prozradili, že někdo z vlaku udal na policii, že je ve vlaku podezřelý člověk, který dělá z papíru nějaké balíčky. No je to vůbec možné, můj milý deníčku? Já jsem mezitím sháněl na nádraží marně čaj.
A ještě něco, můj milý deníčku. Včera jsem byl na konferenci v Kongresovém centu Ústavů akademie věd v Krči. Zajímavá stavba. Schodiště je plechové, zato patra mají skleněné podlahy. Je to sice působivé, ale dost nepříjemné, nejvíce asi v prvním patře. Úplně nahoře už ani ne, tak je dojem hloubky jaksi rozmlžený. Je ale pravda, že člověk asi časem otupí. Všechno je tam dyzajnové, i odpadkové koše, světlíky z holého betonu a tak. No moderní architektůra, co ti budu líčit, můj milý deníčku. A firma dala slušné občerstvení. To je holt ta korupce ve zdravotnictví. No fuj. Totiž mňam.
Jinak začímám mít pocit štvaného zvířete a navíc ta úmorná vedra. Pomóc, já chci říjen!