za komunistů se vyráběly vynikající a chuťově skutečně nedostižné polomáčené sušenky. Právě jim s konečnou platností zvoní hrana. Ty od čokoládoven Praha nadnárodní společnosti zahubily už dávno. Nejprve se objevila novinka. Polomáčené sušenky s máslovou příchutí. Pravé polomáčené mizely z polic nezmenšenou rychlostí, ty nové se staly jejich neměnnou ozdobou. Jak tedy zvýšit prodej ležáku, který nikdo nechce? Jednoduše: staré dobré sušenky přestaneme vyrábět a do obalu s názvem pravé polomáčené dáme ty s máslovou příchutí. A je to! Pokud ti tato věta, můj milý deníčku, připomíná jisté kraslené výtečníky, věz, že jde o záměr. I přešel jsem na polomáčené od Pečivární Sereď. Nebyly tak dobré, ale daly se pozřít. Avšak dnes jsem utrpěl nemilý otřes. Nový obal, nový obsah, stejná blátivá hmota, stejně odporná chuť. Konec polomáčených sušenek v Čechách. Co budu jíst? Esíčka?
A ještě něco z Chandlera:
Ledabyle rozepnul svrchník a vytáhl náprsní kapsu, která byla o něco tenčí než balík sena.
Dolil jsem do sklenky trochu vody a napil se. Mělo to chuť jako kultura cholerových bacilů.
Ještě jsem si chtěl stěžovat na něco, ale na co, můj milý deníčku?