Ksukolznovu    (53/190/65)

– Plzeň-město
Rafúťácké karpáčo. Můj milý deníčku,
v naší jídelně uspořádali týden vegetariánské kuchyně, ale moc jedlých pokrmů nepřipravili. alespoň pro mne ne. Zkusil jsem karpáčo z červené řepy, obávám se však, že sterilované. No nic, sníst se to dalo, zvláště když jsem si přikoupil zelný salát bez mrkve. Ovšem na wikipedii jsem si našel, co to karpáčo je. Tak původně se jedná o syrovou svíčkovou nakrájenou na tenké plátky s majonézovou zálivkou (pochopitelně ze syrových žloutků a kvalitního oleje lisovaného za studena). Jídlo poprvé připravil známý benátský šéfkuchař pro jistou náročnou hraběnku. Hraběnka, vzhledem k použitým surovinám, patřila mezi rafúťačky. A protože v té době vystavoval v Benátkách malíř Vittore Carpaccio, k jehož oblíbeným barvám patří masové červená a béžově bílá, bylo jídlo nazváno po něm a vznikla podle původního vzoru řada mutací. Náhrada syrového masa řepou patří jistě k těm zdařilejším.
Promenea hodila čtyři květy, což je přesně polovina loňské úrody, dva navíc mají jakési hnědé flíčky. A co hůř, letos by potřebovala přesadit. Opět jsem zkusil hru s inzerátem v rubrice viděli jsme se. Původně jsem chtěl napsat, že jsme se viděli v bazénu a měl jsi na sobě plavky, ale to by mohlo zůstat nepochopeno. A nebo naopak. A pak, no uznej, můj milý deníčku, zelené plavky, navíc ve tvaru trenýrek, to se nevidí každý den!
Pokračuji ve videovém šílení, charakteristika jednoho z markýzů v Misantropovi by se báječně hodila pro většinu zde přítomných mladíků i mladých mužů. K těm ostatním by se vesměs hodila též, s vyjímkou oněch "skvělých vyhlídek", ty prostě u starších ročníků už tak skvělé nejsou, že, můj milý deníčku. A také by mne zajímalo, kdo jsou to ty třetí strany, které mi kazí soubor videí. No, budu to muset čas od času obnovovat.



















A jestli se mi J. brzy neozve, tak zešílím. Už jsem to neměl dobře 14 dnů . . .