začal jsem číst Moráviovu Nudu, zprvu mi to přišlo jak z příručky pro amatérské psychiatry, ale poznenáhlu jsem si začal uvědomovat, že popisuje stavy, které jsem sám ještě celkem nedávno prožíval, jen bych asi použil jiný popis, ne ten příklad se sklenicí. Také jsem podobnou nudou trpěl, projevovala se jen lehce nepříjemným, zato únavným pocitem, jako by se mi svět vzdaloval, jakoby ode mne odstoupil o několik kroků, jako by se ocitl za průsvitnou, ale neprostupnou stěnou, jako by byl už už na dosah a přesto nedosažitelný a jakýkoli pokus o navrácení všeho kolem do skutečnosti (myšleno do původního stavu) je předem odsouzen k nezdaru. Tento mlžný, snový opar obklopoval, zahaloval vše bez vyjímky a nedovoloval mi skutečně hmotné (lze-li to tak říci) prožívání světa, umožňoval jen jakési neúčastné, lehce znuděné a udivené pozorování. Zajímavé je, že se ten pocit týkal i mne samého, dokonce jsem někdy měl dojem, že se pohybuji jaksi zásahem zvenčí, jakobych byl tahán na provázcích. Provádět i jen běžné činnosti mi připadalo nesmírně obtížné a žil jsem jen ze setrvačnosti. Spíše bych se vyjádřil tak, že mi v těch chvílích připadala sklenice nezajímavá, možná přímo odporná, tedy vzbuzující odpor, myšleno jako bych se musel nutit se jí dotknout, ostatně jako všechno kolem, ale co je zajímavé, přesto jsem na ni kladl obvyklé požadavky (na čistotu, správnou tekutinu atd.), ale jaksi náměsíčně, bez vůle, jako by akty s ní spojené postrádaly významu, ale přesto bylo možné je vykonat. Napadlo mne, že spíše než bohatství (ostatně, sám se musím živit prací) nebo vliv fašismu (=komunismu) způsobuje tyto stavy přísná matka. Vzpomínka s rozbitým kolenem u mne vyvolala nutkavou potřebu dozvědět se, že přísná matka hlavního hrdiny odsoudí brek jako nevhodný u muže. A opravdu, přesně to se stalo. Můj milý deníčku, to si z dětství dobře pamatuji. Za úbytkem těchto stavů bude buď věkem dané otupení nervové soustavy a nebo konečně zabraly všechny mé pokusy otupit nudu nějakou rádoby smysluplnou činností.
A ano, v pátek večer jsem měl 38 a dnes se pořád ještě cítím bídně. Napadlo mne, že jsem to přeci jen chytil od kolegyně a jde o svině jménem Mycoplasma pneumoniae. Jenže, co s tím?
Koně bychom měli, ale co s tím, můj milý deníčku?