Jedna láhev střídá druhou,
už ani nevím,
kolik jich za ten večer bylo,
piju sudou nebo lichou?
Kolik rtů mě políbilo?
Jedno tělo střídá druhé,
už ani nevím, kdo je kdo,
kdo byl předtím a kdo bude,
čí tělo mě obemklo?
Jeden úsměv střídá druhý,
je mi přece dobře, nebo ne?
Poslouchám opilecké bludy,
jestli chci být jinde, tak pak kde?
Uvidím jednu siluetu a na kratičký okamžik,
ztratím své skvělé sebeovládání,
a z mých úst se ozve vzlyk.
Pak vezmu další láhev,
je jedno, zda je sudá či lichá,
je jedno čí tělo vzdychá,
jsem to zas já,
nezranitelná.